Pravidelné ohlédnutí za tím nejzajímavějším, co přinesl uplynulý týden v médiích, nemůže začít Petr Žantovský ničím jiným než děním kolem uprchlíků. „Na úvod zrekapituluji, co nám média na toto téma sdělila a nesdělila. Řekla nám, že se konal výborný summit o uprchlících, řekla nám, že se nám množí uprchlíci na jihu Itálie, řekla nám, že je pravděpodobné, což už víme několik měsíců, že nás bude Evropská unie tlačit k tomu, abychom přijali kvótu nějakých uprchlíků ze třetích zemí, ať už to jsou severoafrické nebo blízkovýchodní země, kde jsou nějaké sociální, humanitární nebo válečné katastrofy, a teď se o tom bude diskutovat,“ uvádí mediální analytik Petr Žantovský.

Čtvrteční výstřel z Evropské unie lze podle něj chápat jako výstřel na druhé kolo diskusí, když to první proběhlo před dvěma měsíci. „To se poprvé začalo mluvit o kvótách a tehdy se pan premiér Sobotka postavil vcelku statečně proti kvótám, proti naprosto jednoznačně vnucovaným povinnostem jednotlivých členských zemí. Tak to byla takzvaná dělostřelecká příprava, jak se říkávalo na vojně, a teď už začala ostrá palba. Je zjevné, že ze všech houfnic teď budou téci humanitární, jak to napsal Kurt Vonnegut v jedné knížce, BLBy neboli bomby lásky k bližnímu. To je přesně to, co nás teď čeká,“ tuší mediální odborník, že budeme bombardováni humanitárními bombami lásky k bližnímu a vystavováni mediálnímu tlaku.

Imigranti prý přinášejí do cílových zemí spoustu výhod

Když ale budeme vystavováni neustálému propagandistickému ukazování těch humanitárně-katastrofických obrázků z třetích zemí, je třeba znát souvislosti. „Mě v tomto směru velmi vytočil ve čtvrtečním Horizontu ČT24 jakýsi pan Benjamin Tallis, který tam byl představen jako zástupce Ústavu mezinárodních vztahů. O takovém ústavu nikdo nic neví, pan moderátor se neobtěžoval nám vysvětlit, co je zač. Já vám založím ústavů mezinárodních a jiných vztahů dvacet na počkání. Dojdu na Obchodní soud a mám za dvacet minut založeno dvacet ústavů mezinárodních vztahů. Tak by mě zajímalo, co to je za ústavy, co to je za organizace, jejichž zástupci nás přicházejí takhle poučovat,“ poznamenává Petr Žantovský.

Zajímalo by ho to o to víc, když právě tento pán Benjamin Tallis nás poučuje naprosto nevídaným způsobem, o čemž svědčí jeho tvrzení, že proti migrantům a jejich masovému přílivu do zemí Evropské unie jsou pouze ortodoxní pravičáci. „No nevím, myslím, že pan premiér Sobotka by měl asi právo se ohradit, protože on je všechno možné, jenom určitě není ortodoxní pravičák. Pak také pan Tallis pravil, že imigranti přinášejí do cílových zemí spoustu výhod, avšak nevyslovil ani jednu a náš pan redaktor se samozřejmě nezeptal, které to výhody má pan Tallis, zaštítěný tím jakýmsi Ústavem mezinárodních vztahů, na mysli,“ konstatuje mediální analytik s tím, že rozhovor probíhal tak, jak už to v České televizi bývá pravidlem.

Předkloněný redaktor se stává propagandistou, když se neptá na podstatné věci

Tedy že když je tam nějaký, pokud možno prozápadní host z jakéhosi noblesně vyhlížejícího institutu, například Ústavu mezinárodních vztahů, tak se novinář, jak byl zvyklý z minulého režimu se klanět do Moskvy, teď klaní na Západ. „Předkloní se a v tom sevřeném úhlu devadesáti stupňů setrvá po celý rozhovor. Tento úhel mu samozřejmě neumožní dopídit se nějakých objektivnějších informací, čili se stává pouhým propagandistou, když se nezeptá na podstatné věci. Pan Tallis tak využil svých deset minut slávy v České televizi k tomu, aby nás poučil, co musíme dělat, pak se mu poděkovalo a rozhovor skončil. Bez toho, že by snad redaktor, nedejbůh, položil otázku, jestli by náhodou nebylo lepší nechat migranty doma nebo je domů vracet,“ pozastavuje se Petr Žantovský.

K tomu se dostala až debata v dalším pořadu téhož dne, a to v Událostech, komentářích České televize. „Vedla se na totéž téma a pan Borek připomněl docela správně, že před nějakými deseti nebo dvanácti lety, když vypukl exodus Albánců směřujících do jižní Itálie, se Italové na rozdíl od dnešní praxe nerozpakovali nikterak a konvoje s Albánci vraceli pěkně domů do Albánie. A nikdo nemluvil o tom, že by se Italové chovali nepěkně, nelidsky, nehumanitárně. Prostě a dobře Itálie nemá na to, aby absorbovala desítky tisíc Albánců, stejně jako teď nemá na to – a teď nemyslím jenom finančně, ač to také, ale ani lidsky, kulturně a ekonomicky – aby absorbovala desítky, nebo dokonce stovky tisíc Libyjců, Tunisanů, Syřanů, Eritreanů a já nevím, koho všeho ještě,“ tvrdí mediální odborník, že takhle prostě realita stojí.

Evropská unie změnila za deset let svou filozofii od rozumné k nerozumné

Upozorňuje přitom na skutečnost, že mezi událostí s Albánci a dneškem stojí deset let naprosto neuvěřitelného a naprosto sebevražedného vývoje Evropské unie. „Ta mezitím změnila do protisměru celou svoji filozofii od rozumné k nerozumné. A kdyby dnes Italové udělali to co tehdy s Albánci a začali prostě a jednoduše všechny Libyjce vracet zpátky do Afriky, tak si představte ten randál, jaký by se strhl v Bruselu, ten tanec, který by kolem toho rozpoutali všichni evropští a také samozřejmě jako správná ozvěna čeští liberální novináři, jak oškliví Italové vracejí chudáčky Libyjce na africký kontinent. Tady je patrná hodně znatelná změna toho paradigmatu, ve kterém žijeme, a já v tom spatřuji velké nebezpečí,“ přiznává Petr Žantovský.