Weigl nejprve píše, že všechno to na první pohled vypadá jako další důkaz chronické neschopnosti Evropské unie reagovat, shodnout se na něčem a jednat. „Veřejnost stále žije v iluzi, že cílem EU je blahobyt a svoboda příslušníků národů, které v Evropě žijí, … a pouze byrokratická a nedemokratická podstata EU v tom činí problémy. Současný vývoj však nastoluje závažné otázky, které tuto tradiční optimistickou představu zpochybňují,“ píše Weigl.

Celý text je ZDE

Tvrdí, že pokud nepřistoupíme na myšlenku, že rozhodující evropští politici jsou nesvéprávní naivkové, kteří jsou schopní nad fotografiemi nešťastníků z Blízkého východu zapomenout na své politické zájmy, potom musí platit, že jejich současný přístup k imigraci sleduje nějaké konkrétní politické cíle, a to nejen pouze krátkodobě konjunkturální.

Umělé sjednocování zemí EU narazilo na své limity

Weigl píše, že evropská integrace je v krizi, že „umělé a urychlované sjednocování členských zemí narazilo na své limity, které prohloubila hospodářská krize“. Tvrdí, že národní státy se ukázaly za současné situace obtížně narušitelnou překážkou vzniku společné evropské identity a solidarity, které jsou podmínkou kýženého politického sjednocení Evropy.

„V imigraci proto v této situaci část rozhodujících evropských elit vidí podobně jako kdysi ve společné měně nový impuls a politický projekt, který má rozbít a zcela předefinovat starou Evropu, na níž se velký integrační sen zadrhl. Zdá se, že byl spuštěn ohromný sociální experiment, s velkými riziky a obtížně představitelnými důsledky, od něhož si však elity určující evropskou politiku slibují, že je schopen dnešní situaci zvrátit,“ domnívá se Weigl.

Z Afričanů a Asijců vznikne první vrstva evropského národa

Pokud prý bude Evropa zaplavena miliony imigrantů z Asie a Afriky, kteří budou rozprostřeni po všech členských zemích EU, a dostane se jim z evropské úrovně jednotných relativně vysokých standardů kvality života a životní úrovně, o něž se s nimi bude muset podělit původní evropské obyvatelstvo, vznikne tak z těchto Afričanů a Asijců paradoxně první vrstva skutečných příslušníků vysněného evropského národa, který se zatím nepodařilo vytvořit.

„Tito vykořenění lidé již nebudou mít primární vazbu k zemi, v níž budou žít, ale k EU, které budou vděčit za svůj nový blahobyt. Budou žít napříč celou Evropou, a tak naruší a změní dosavadní mozaiku oddělených, výlučných a těžko spojitelných národů v amalgám smíšených etnik. Migranti jako tmel sjednocené Evropy navíc vyřeší problém stárnoucí populace a multikulturní ideál pokrokářských vizionářů konečně rozkvete,“ prohlásil Weigl s tím, že jenom tak si lze vysvětlit dnešní kroky těch, kteří evropskou politiku určují.

Imigrace ale může Evropu přeměnit na oblast nestability

Závěrem varuje, že experiment s uvolněním masové imigrace z Asie a Afriky do Evropy je nesmírně nebezpečný a nezodpovědný. „Hrozí, že namísto toho, aby imigrace různorodou Evropu spojovala a tmelila, může jí spíše přeměnit na oblast nestability, etnických, náboženských a sociálních konfliktů ne vzdálených těm, před nimiž migranti prchají,“ upozorňuje s tím, že velké sociální experimenty se málokdy podaří. „Proto je zastavme, dokud je ještě čas,“ dodal Jiří Weigl.