Před týdnem Řekové řekli světu, že v EU stále existuje národní suverenita. Je to národní suverenita, která říká, že si dlužníci rozhodnou, jak chtějí splácet své dluhy, což z ekonomického hlediska není právě nejlepší, ale stalo se. Podle Rodrika rozhodně nejde ani o projev demokracie. Řekové jen ukázali, že svou demokratickou vůli považují za důležitější než demokratickou vůli Němců, Slováků, Litevců či Lotyšů. Pokud by se někdo v referendu zeptal jich, s téměř absolutní jistotou by odhlasovali pokračování úsporného programu v Řecku. Jak řekl jeden senior z Lotyšska, jehož země také prošla tvrdým úsporným programem: My jsme se ze své lekce poučili. Proč by se Řekové neměli poučit ze stejné lekce?“

Řecké referendum tak nebylo ani tak projevem demokracie, ale jasným vzkazem, že kolébka demokracie nechce přijít o svou suverenitu. „A to je to, co je tak nebezpečné pro Evropu. Evropská unie, a ještě více eurozóna, byla postavena na předpokladu, že výkon státní svrchovanosti v průběhu času vymizí. Zřídka to bylo vyloveno nahlas; po tom všem, co se v Evropě stalo, je svrchovanost populární. Ekonomická integrace ale zúžila prostor národních vlád k vykonávání suverénních akcí a věřilo se, že tyto akce se nebudou odehrávat příliš často. Řecké referendum však zřejmě zatlouklo poslední hřebík do tohoto plánu,“ konstatuje profesor.