Organizace WikiLeaks, již založil a vede politický azylant Julian Assange, který se ze strachu před vydáním do Spojených států, kde by mohl být souzen za špionáž, ukrývá více než tři roky na ekvádorské ambasádě, nám v roce 2010 poskytla nepřeberné množství materiálu, který se týká především americké zahraniční politiky. Tyto materiály jsou pro nás o to cennější, neboť nás zavádějí přímo do kuchyně amerického ministerstva obrany a je to povýtce parádní podívaná.

Pohled na odtajněné kabelogramy americké vlády, které nám nabídly WikiLeaks, ukázal v naprosté nahotě, na jak cynické bázi funguje americká zahraniční politika; kterak se nejmocnější země všech dob bezohledně angažuje v konfliktech v různých částech světa, především pak v Iráku a Afghánistánu – a dále pak jak destruktivní dopady tato angažovanost má.

Organizace odhalující zločiny mocných na tapetě

Skutečnost, že se tato organizace stala veřejným nepřítelem Spojených států, potažmo jejich spojenců, se smutně odráží v bezprecedentní perzekuci takzvaných whistleblowerů, v nichž vyniká Obamova administrativa, která pronásleduje více whistleblowerů než všechny předchozí americké vlády dohromady. V první řadě jde o případ Chelsea Manningové, která si odpykává dlouholetý trest jen za to, že poskytla WikiLeaks klíčové informace o zhoubné politice Bílého domu.

Taktéž postoj západních sdělovacích prostředků vůči WikiLeaks, jenž jako by do písmene kopíroval postoj mocných, lze označit za zbabělý, ba ostudný. Na místo kýžené kritické reflexe odtajněných diplomatických depeší se „mediální giganti“ exkluzivně soustředili na osobní prohřešky duchovního otce této organizace Juliana Assange, ať již skutečné či domnělé. Byli jsme svědky naprosté kapitulace kritické reflexe vůči cynické a technokratické moci – ostatně jako mnohokrát předtím.