Velký dům s polnostmi původně patřil strýci ženy. Po jeho smrti v roce 1957 se závětní dědičkou stala právě ona. Ministerstvo financí jí však o pět let později dopisem oznámilo, že s ohledem na rozsah a hodnotu majetku jí nelze poskytnout náhradu. Dobové vyhlášky totiž umožňovaly odškodnit jen menší nemovitý majetek, zhruba na úrovni rodinného domku. Dědictví po strýci podle tehdejších úřadů představovalo rozsáhlý a výdělečný majetek.

Zákon neumožňuje vyplácet náhradu vzdálenějším příbuzným

Žena neuspěla ani s novou žádostí, kterou ministerstvo zamítlo v roce 2008. Reagovala žalobou, které vyhověl Okresní soud v Chrudimi a nařídil státu, aby ženě zaplatil 7,6 milionu korun plus úroky. Po odvolání Ministerstva financí ale rozsudek zrušila pardubická pobočka krajského soudu a předala nárok Ministerstvu vnitra, které má na starosti odškodňování podle speciálního zákona z roku 2009. Ten ale umožňuje vyplatit náhradu jen manželům či dětem původních majitelů, nikoliv vzdálenějším příbuzným.

Nyní je znovu v platnosti verdikt soudu prvního stupně, opět bude rozhodovat odvolací soud. "Přáli bychom si, aby byl rozsudek soudu prvního stupně, který byl brilantně odůvodněn, potvrzen," řekla ČTK advokátka Kristina Škampová. Otázkou zůstává definitivní výše náhrady.

Náhrady od SSSR si československý stát ponechal

Předseda ÚS Pavel Rychetský zdůraznil, že oprávněných osob v podobné situaci už asi není vzhledem k plynutí času mnoho. "ÚS zastává jednoznačné stanovisko, že je potřeba rychle alespoň ty oprávněné osoby, které se dají počítat už jenom na desítky, aby stát odškodnil," řekl Rychetský.

Podkarpatská Rus byla součástí Československa od roku 1919. Na počátku druhé světové války ji zabrala maďarská armáda. V roce 1945 území získal Sovětský svaz. Češi se tam už vrátit nestihli. Sovětský svaz pak poskytl zhruba 920 milionů korun jako vyrovnání za nemovitosti. Někdejší majitelé z řad Čechoslováků ale od komunistické vlády dostali jen asi 13 milionů korun. "V minulém režimu si stát prostě ty náhrady ponechal," uvedl Rychetský.

Novou cestu k náhradě umožnil speciální zákon z roku 2009. Žadatelé měli ze zákona nárok na desetinásobek ceny nemovitostí stanovené podle příslušných vládních nařízení a vyhlášek z let 1947 až 1959. Maximální částka ale činila dva miliony korun za jeden majetek. Žádosti bylo možné podávat do konce roku 2013. Podle ústavních soudců nový zákon nenahradil ten starý - pouze jej doplnil.