Pochvalou legislativních novot ve Francii startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Zatímco ze sídla OSN už od loňska slyšíme volání po genderově neutrální mluvě, kdy se nemá říkat například ‚boyfriend“ či ‚girlfriend“, nýbrž ‚partner‘, nebo místo ‚husband‘ či ‚wife‘ neutrální ‚spouse‘ – tedy něco jako choť, tak nečekaně první, kdo se proti těmto tendencím postavil, jsou Francouzi. V neděli na Novinkách a ještě dříve v deníku Le Figaro se dovídáme, že francouzští poslanci chtějí zakázat genderově neutrální slova. Ta prý poškozují francouzský jazyk a v budoucnu by ho mohla zcela zničit. Francouzština se těší zvláštní ochraně v podobě jazykového zákona i řady institucí, v posledních letech však narůstá tlak na její ‚zrovnoprávnění‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Źantovský.

Velice intenzívně se do boje za očistu francouzského jazyka zapojil blízký spolupracovník prezidenta Macrona, poslanec François Jolivet. „Ten upozornil, že ‚écriture inclusive‘ – inkluzivní pravopis – pouze ‚komolí sdělení‘ a ‚komplikuje učení se francouzštiny‘. Zákonodárce se rovněž odvolává na vyjádření expertů na dyslexii, dysfázii a dyspraxii, kteří uvádějí, že změna jazyka přinese lidem s poruchami učení jen další komplikace. ‚Přinese to komplikace, protože to rozevírá nůžky mezi psanou a mluvenou francouzštinou,‘ řekl Jolivet a dodal, že v tomto případě je celé jazykové dědictví v sázce. Svým návrhem chce otevřít debatu o dopadech změn, které zastánci genderově neutrálních slov navrhují,“ vysvětluje mediální analytik.

Když se státu moc daří, začne vláda produkovat nesmysly

Pro pochopení proto přichází s malou exkurzí do pravidel francouzského jazyka. „Ve francouzštině platí pravidlo, které v češtině známe například ze shody přísudku s podmětem: Maskulinum přebíjí vše. Množné číslo slova ‚ami‘, tedy přítel, je v mužském rodě ‚amis‘ a v ženském ‚amies‘. Abychom mohli použít ženský rod ‚amies‘, museli bychom referovat o skupině, kde se nenachází ani jeden mužský člen. Genderově neutrální slovo pro přátele by mělo používat střední tečku, znělo by ‚ami•e•s‘. Podobně by měla být nahrazena slova ‚ils/elles‘, tedy oni či ony jedním slovem ‚iels‘. ‚Toustes‘ by pak mělo nahradit ‚tous/toutes‘, tedy všichni či všechny,“ popisuje Petr Žantovský.

Přitom ale boj za zrovnoprávnění francouzštiny není nic nového. „Takzvaný ‚écriture inclusive‘, nebo též ‚langage épicène‘ – ‚epicène‘ znamená v lingvistice vespolné pojmenování, které označuje osoby obou pohlaví bez rozdílu – se začal prosazovat ve frankofonní Kanadě již v 80. letech minulého století. Ona ta tehdejší Kanada premiéra Trudeaua staršího a ta dnešní, v jejímž čele stojí Trudeau mladší, je vůbec rodištěm hodně socialisticky vyhlížejících výmyslů. Zřejmě zde bude platit teze o tom, že když se státu či národu vede náramně dobře, začne mít vláda roupy, produkovat nesmysly a komplikovat běžným lidem život. To platilo mnoho posledních desítek let i o Francii, ať už v sociální, kulturní či vzdělávací oblasti. Jenže tentokrát narazila kosa na kámen“ domnívá se mediální odborník.

Hledá se politik, který by bral v ochranu češtinu

Ve Francii je totiž národní jazyk ctěn tradičně velmi vysoko, skoro až nedotknutelně. „Teď se jako bumerang vracejí Francouzům všechny ty egalitářské hlouposti, které jim zaplevelovaly celé dějiny od Velké francouzské revoluce. Nyní tedy Francie bojuje proti svému vlastnímu souboru dogmat, mezi nimiž je ‚rovnost‘ na nejvyšší příčce. Doufejme, že aspoň v té obraně rodného jazyka jim nedojdou síly a dotáhnou věc do zdárného konce, čímž aspoň trošinku odčiní škody páchané na Evropě a Evropanech po celé věky. Mimochodem, docela by se mi líbilo, kdyby se u nás našel jediný politik, který by se zachoval obdobně ochranitelsky vůči mateřštině a dal podnět k zákazu užívání všech jazykových jevů, které ji przní. Především anglicismů, které zaplevelují veřejný prostor i běžné dorozumívání mezi lidmi,“ připomíná Petr Žantovský.