Do minulého roku pražský Albertov nijak nelákal studenty k tomu, aby si na něm připomínali události 17. listopadu 1989. Změnilo se to až v minulém roce, kdy tam však dorazili protestovat proti prezidentu Miloši Zemanovi, který u příležitosti 25. výročí odhalil pamětní desku. Ani letos jim evidentně o vzpomínání na své předchůdce nešlo, protože by asi přišli jindy než právě v době ohlášeného shromáždění na podporu prezidenta. Kupříkladu už po čtvrté hodině odpoledne nebyla na Albertově skoro ani noha. Ale taková připomínka bez přítomnosti médií a bez toho, aby si mohli zanadávat na hlavu státu, by nebyla to pravé ořechové nejen pro studenty, ale – což je smutnější – ani pro akademické funkcionáře, o některých politicích už vůbec nemluvě. A tak svolali „náhradní“ oslavu 17. listopadu o pět dnů později.

„Z řečniště to politikou jen dunělo, ačkoli v médiích hojně citovaný student David Hurný z Přírodovědecké fakulty se nechal slyšet, že by se nemělo dovolit, aby 17. listopad byl kýmkoli zneužíván k osobním politickým cílům. Co to znamená v překladu? ‚Studentské‘ akce se účastnili Miroslav Kalousek a Marek Ženíšek z TOP 09, ale také šéf Unie muslimských obcí ČR Muneeb Hassan Alrawi či zástupci sdružení Pražský Majdan. Ukrajinci dokonce na jistý čas ovládli čelo průvodu z Albertova do centra města, přičemž skandovali hesla ‚Ukrajině svobodu‘ a ‚Rusové, ruce pryč‘. Jiří Dienstbier a Jiří Zlatuška využili výročí k bezostyšnému denuncování presidenta Zemana, přičemž zejména v případě Dienstbiera to představuje velký nevkus – zatrpkle poštěkává na toho, kdo jej porazil v přímé volbě prezidenta. To je dosti nestatečné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Otevřené dveře do většinových médií mají hlavně Zemanovi odpůrci

Moc by ho zajímalo, jak by průběh náhradního připomenutí událostí 17. listopadu 1989 komentoval zmíněný student David Hurný. „To se asi nikdy nedovíme. Jeho historická role skončila víkendovým happeningem, jehož vlastní podstatu vyjádřil asi nejlépe děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Bohuslav Gaš, který řekl: ‚Albertov patří studentům.‘ Teď už jen chybí, aby se vytvořil akční revoluční výbor, sepsaly seznamy třídních nepřátel a oprášily cely na Pankráci či na Borech. Bojím se však, že ani tuhle akci ‚vlastníci Albertova‘ nestihnou. Protože se může stát, že než se rozhoupou, budou pochodovat ulicemi našich měst docela jiní bojovníci. O ‚vlastníky Albertova‘ se však nebojím. Ti nejšikovnější si jistě najdou cestičku i k nim,“ myslí si mediální odborník.

Své si k tomu řekla i další neúspěšná Zemanova protikandidátka z přímé prezidentské volby, herečka Taťana Fischerová. „Prohlásila doslova, že ‚největší nebezpečí je v tom, že se prezidentovi nikdo nevyrovná v medializaci. Protože co on řekne, tak ihned otisknou veškeré deníky, ovšem kdo má jiný názor, tak už takovou publicitu nemá.‘ To je k popukání. Jestli někdo má ve většinových médiích v České republice absolutně otevřené dveře, jsou to Zemanovi odpůrci a oponenti. Naopak Miloš Zeman slouží většině novinářů jako fackovací panák. Paní Fischerová zřejmě žije v jiném světě, než zbytek naší populace,“ podotýká Petr Žantovský.

Neškodilo by připomenout množství lidí, za něž prezident mluví

Možná i v tom je podle něj důvod toho, že v prvním kole prezidentské volby oslovila 3,23 procenta voličů, zatímco Miloš Zeman 24,21 procenta. „Ve druhém kole, do něhož už paní Fischerová nepostoupila, získal Miloš Zeman 54,8 procenta, což činí přes 2,7 milionu hlasů. Možná by neškodilo si tu a tam tato čísla zopakovat, abychom věděli, jménem jakého množství lidí mluví Miloš Zeman a za kolik lidí Taťana Fischerová. A k těmto číslům pak připojit statistiku, kolik kladného hodnocení se dostává ze strany médií – a často zejména těch veřejnoprávních – Zemanovi, a kolik jeho odpůrcům. Vsadil bych se, že to budou čísla právě opačná,“ tuší mediální analytik a upozorňuje na to, že Taťana Fischerová tentokrát ovšem šlápla do pedálů opravdu zhurta.