Pod pokličkou diplomatických frází to podle Kolářova názoru zřejmě dost vře. „A Turecko teď opravdu vysílá dost ostré signály, podle kterých nemůže být přítelem ten, kdo skrývá Fethulláha Gülena. Turci jsou na druhé straně velkými pragmatiky, což se teď ukazuje i na jejich lepšících se vztazích s Ruskem. Na tom, jak se je velmi snaží po sestřelení ruského bombardéru normalizovat,“ podotkl také Kolář. Spojené státy však prý Gülena nevydají.

 

Nechal se rovněž slyšet, že Erdogan má podle jeho názoru mentálně blíže k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi než k americké hlavě státu Baracku Obamovi. „To ale ještě neznamená, že Turecko vystoupí z NATO a přestane být naším spojencem. Jde o mimořádně důležitého spojence,“ poznamenal. Všímá si však i telefonátu Putina Erdoganovi, který najednou zapomněl na sestřelení ruského bombardéru. „A vyjádřil mu bezpodmínečnou podporu na rozdíl od ostražitých západních politiků, kteří puč sice odsuzují, avšak zároveň na Erdogana apelují, aby nezneužil situace k posílení autokratických tendencí, k omezení demokracie a aby dodržoval vládu práva,“ sděluje exvelvyslanec.

 

Původní text ZDE.

 

Kolář se také podělil o domněnku, že seznamy tisíců nyní zatýkaných nebo mimo službu postavených generálů, admirálů, policistů, soudců a prokurátorů byly připraveny už dávno před pučem. „Jde o masovou akci proti lidem, které prezident Erdogan pokládá za odpůrce. Nejde tedy jen o pučisty,“ domnívá se. 

 

Závěrem Kolář konstatuje, že ve spuštěné geopolitické hře nejde o nic menšího než o to, zda Turci omezí vztahy se Západem a přikloní se k Putinovu Rusku, anebo naopak Západ bude muset na puč a tvrdé čistky v turecké armádě, soudnictví či státní správě razantně reagovat. „Asi budeme muset leccos skousnout,“ uzavírá Kolář s tím, že nepochybuje, že v Kremlu se nyní staví – každý rozkol západní části světa, do níž Turecko prostřednictvím Aliance patří, jde Vladimiru Putinovi doslova na ruku.