Čtyřicetiletý Ivo Stejskal odešel jako dobrovolník pomoci proruským separatistům v boji s ukrajinskou armádou loni v červnu. Podle dostupných informací údajně padl v bojích u vesnice Mijusinck 12. srpna. Stejskalova sestra Monika potvrdila jeho smrt na svém facebookovém profilu asi o čtrnáct dní později. Ivo Stejskal před svým odchodem na frontu učil na jedné z brněnských základních škol tělocvik a občanskou nauku. Jedním z motivů, proč se rozhodl spálit za sebou všechny mosty a odejít do vzdáleného Donbasu, byla jeho tíživá finanční situace. Stejskal neplatil za nájem a město na něj podalo v květnu žalobu a chtělo jej vystěhovat z bytu.

V rozhovoru pro RT, který pořídil a jehož část ParlamentnímListům.cz poskytl jeho autor Tomáš Měšťan z agentury BulvarART, však Monika Stejskalová hovoří o tom, že hlavní motivací jejího bratra bylo, že chtěl pomoci lidem žijícím ve východních regionech Ukrajiny bojovat proti fašistům. „Ivo podporoval Putina a nechtěl se jen dívat na ty vrahy. Proto se rozhodl jim pomoci osobně,“ prohlásila Monika Stejskalová.  Rodina plánovala odvézt tělo zemřelého Iva zpátky do České republiky. Dle slov paní Moniky by však taková operace byla příliš složitá a drahá. Ivo Stejskal i další zemřelý Čech Vojtěch Hlinka ze Žatce jsou tedy pohřbeni na místě, kde zemřeli. V mnoha set kilometrů vzdálené ukrajinské vesnici Mijusinck.

Monika Stejskalová zastává poměrně vyhraněné politické postoje, a jak uvedla v rozhovoru, podepsala petici proti západním sankcím. Když 28. srpna 2014 oznamovala prostřednictvím komentáře na Facebooku úmrtí svého bratra, nabádala ostatní, aby byli na smrt jejího bratra i Hlinky hrdí. „Oba bránili čest této země. Hájili pravdu a podpořili tímto hrdinským činem slovanskou sounáležitost. Všichni ti Kellnerové, Světlíkové nebo Komárkové by se jim měli s hlubokou úctou klanět. Tito chlapi zachraňují obraz naší země v Rusku, aby si ostatní mohli dále vesele obchodovat,“ napsala paní Monika.

Měšťan dal též ParlamentnímListům.cz dispozici dva e-maily, které z fronty údajně poslal Ivo Stejskal své rodině. V e-mailu z června píše o zničených vesnicích v okolí města Slavjansk, ze kterého po tuhých bojích zůstal relativně neporušený jen střed města. „Ztráty civilního obyvatelstva jdou do tisíců,“ napsal Ivo Stejskal a zmínil se rovněž o tom, že ukrajinské síly používaly zakázané kazetové bomby i fosfor. V e-mailu rovněž popisoval, jak část ukrajinské armády zacházela s bezbrannými pacienty v nemocnicích. „Když dobili Krásnou Poljanu, postříleli všechny pacienty v tamější nemocnici. Šlo o přibližně sto lidí. V Mariupolu zase zabili všechny, u kterých našli ruské pasy,“ informoval Stejskal.

Druhý e-mail je datován desátým srpnem, což je dva dny před údajným Stejskalovým úmrtím. V e-mailu píše útržkovitě o odvozu raněných ze Sněžného a vytlačení jednotek ze Šachťorsku. „Přijeli jsme do Luhanské lidové republiky s největší kolonou, jakou jsem tady u nás viděl. Odhadem šlo asi o 500 bojovníků. Očekávám, že tady pod Krasnym Lučem to bude fakt tvrdý, protože jsme přijeli bez techniky, jen s protitankovými zbraněmi,“ napsal Stejskal a zmínil, že další z Čechů na frontě, kterého nazývá Oldou, byl vyznamenán válečným křížem a dostal od tehdejšího velitele Strelkova nůž s věnováním.