Skupiny Číňanů, kteří v Praze vítali čínského prezidenta, označuje pro jednoduchost jako „vítače“. Horký popisuje situaci na Evropské třídě, z níž pořídil videonahrávku, kterou pak umístil na server YouTube. Číňané vystoupili z autobusu, který je na místo přivezl, ze zavazadlového prostoru vytáhli předpřipravené vlajky i transparenty a vydali se několik desítek metrů k billboardu s Václavem Havlem a dalajlámou.

„Dva vítači roztáhli velkou českou vlajku tak, aby nebylo na VH a dalajlámu vidět. Další zas rozvinuli jiné transparenty, aby zabránili ‚viditelnosti‘ i z dalších úhlů,“ popisuje Horký s tím, že jiní zase měli v ruce transparenty či malé české nebo čínské vlaječky.

Svůj negativní názor na prohlubování vztahů mezi ČR a Čínou dal poněkud zvláštním způsobem najevo také brankář hokejové reprezentace Alexander Salák. Jak upozornil server Lidovky.cz, Salák zveřejnil na svém instagramu fotografii svého prostředníčku směřujícího k sousedícím vlajkám České republiky a Číny při jízdě autem. Doprovodil ji popiskem „Ne asi..!“.

Celý text je ZDE

ParlamentníListy.cz sledovaly příjezd Si Ťin-pchinga k hotelu Hilton. Reportáž ZDE

Přinesli jsme též podrobnosti ze setkání čínského prezidenta s Milošem Zemanem

To, co bylo podle Horkého jiné, byly emoce a výraz v očích vítačů. „Snaha za každou cenu zakrýt jakoukoliv malou tibetskou vlaječku, kterou kdokoliv přinesl. To nebylo naštvání a nevraživost, jaké znám z demonstrací proti uprchlíkům. To bylo naštvání a strach. Strach z toho, co by se stalo, kdyby snad kousek vidět byl. Hysterický strach. Ženy kvílící a pobíhající s transparenty a malými čínskými vlaječkami ve snaze reagovat na pohyb jejich oponentů s tibetskými zástavami. Muži též pobíhající, snažící se občas strkat a hystericky gestikulovat,“ píše Horký.

Dodává, že jeden z „vítačů“ megafonem řídil skupiny lidí, kteří se dle jeho pokynů posouvali po kraji silnice ve snaze zařídit, aby něco jiného vidět nebylo.

Celý text příspěvku Filipa Horkého na jeho facebookovém profilu:

To ve mně zůstává po zkušenostech z dnešního organizovaného “vítání” čínského prezidenta.

Předem označené autobusy "Skupina 3" dovezly skupinu lidí (slangově a pro zkratku jim říkejme vítači) na Evropskou třídu. Lidé vystoupili, ze zavazadlového prostoru vytáhli předpřipravené vlajky i transparenty a vydali se několik desítek metrů k billboardu s Václavem Havlem a Dalajlámou.

Dva vítači roztáhli velkou českou vlajku tak, aby nebylo na VH a Dalajlamu vidět. Další zas rozvinuli jiné transparenty, aby zabránili "viditelnosti" i z dalších úhlů.

Jiní měli v ruce transparenty či malé české nebo čínské vlaječky.

A teď to JINÉ. Ten pocit, ty emoce, výraz v jejich očích. Po několik krátkých ale nesmírně intenzivních minut.

Snaha za každou cenu zakrýt jakoukoliv malou tibetskou vlaječku, kterou kdokoliv přinesl. To nebylo naštvání a nevraživost, jaké znám z demonstraci proti uprchlíkům. To bylo naštvání a strach. Strach z toho, co by se stalo, kdyby snad kousek vidět byl.

Hysterický strach.

Ženy kvílící a pobíhající s transparenty a malými čínskými vlaječkami ve snaze reagovat na pohyb jejich oponentů s tibetskými zástavami.

Muži též pobíhající, snažící se občas strkat a hystericky gestikulovat.

Jeden z “vítačů” megafonem řídil skupiny lidí, kteří se dle jeho pokynů posouvali po kraji silnice. Nikoliv ve snaze být vidět. Ale zařídit, aby něco jiného vidět nebylo.

Když kolona s čínským prezidentem projela. Všichni vše prakticky okamžitě složili a začali odcházet do připravených autobusů.

Když jsem se zeptal českých řidičů autokarů, kam jedou dál, jen mávli rukou. Prý neví. Řeknou jim to až “organizátoři” později.

Záznam mého svědectví z Periscope je už na youtube. Bohužel v nepříliš dobré kvalitě: https://www.youtube.com/watch?v=9QEq3HYKtKM&feature=youtu.be