Podle Halíka stojíme tváří v tvář krizi uprchlíků v měřítku, jež tu nebylo od druhé světové války. „Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže,“ píše Halík s odkazem na slova papeže Františka, že by lidé měli dělat druhým to, co by sami chtěli, aby se dělo jim.

Zároveň se také obrací k Američanům, kteří podle něj jsou statečným národem, jenž dvakrát obětoval životy svých synů pro svobodu Evropy. „Nedovedou pochopit tři postkomunistické země, z nichž se do světa hrnuly statisíce uprchlíků, že sice plnými hrstmi po léta hrabou miliardové příspěvky z Evropské unie, avšak když mají prokázat solidaritu s ostatními evropskými zeměmi ve věci uprchlíků, nejraději by hodily odpovědnost na druhé a z evropské rodiny svobodných národů se zase tiše zadními vrátky vytratily jako černí pasažéři před příchodem průvodčího,“ konstatuje a obává se přestěhování naší republiky ze západního světa do područí nebezpečného ruského pokusu o obnovu impéria. „Jiní zase chtějí z naší země udělat vrátka pro masivní nástup čínských hospodářských a politických zájmů v Evropě,“ dodal.

„Hluboce se stydím za naše politiky, kteří se předhánějí v tom, kdo se s větším populismem sveze na vlně lidové přestrašenosti (opět cenzuruji přiléhavější výraz), která infikuje naši společnost až do té míry, že se dokonce začínají formovat fašistické bojůvky, ‚domobrany‘. Když vidím holé lebky se šibenicemi a protimuslimskými plakáty, pálící evropské vlajky, vidím v nich dvojčata muslimských fanatiků pálících americké vlajky nebo hajlujících nacistů a neonacistů,“ nebere si servítky kněz, jenž je mimo jiné držitelem Templetonovy ceny.

Podle něj je nutné nadcházející problémy řešit společně a solidárně a neustupovat nezodpovědným nacionálním egoistům. „Je příznačné, že největší míra panického ‚strachu z islámu‘ je právě v České republice, kde téměř žádní muslimové nežijí, a kde tedy hlavním pramenem strachu je neznalost,“ uvedl Halík. Jak následně dodává, je důležité rozlišovat mezi fašismem zločinců z Islámského státu a islámem jako takovým.

„Je absurdní bát se, že několik tisíc uprchlíků – i kdyby všichni byli pravověrní muslimové – udělá z naší země zemi islámského práva. A co další generace? Pokud se během několika staletí naši lidé nebudou rozmnožovat nebo úplně opustí křesťanství, pak je otázka, zda si naše země přechod do jiné kultury nezaslouží!“ uzavřel drsnými slovy Halík s otázkou, zda klíčový problém náhlého strachu ze ztráty naší kulturní a duchovní identity nespočívá v tom, že jsme jako národ a společnost tuto identitu ztratili.