Campbell ve svém textu vzpomíná na cestu z Itálie do Čech, kterou absolvoval právě v noci z 20. na 21. srpna 1968. „Cílem bylo přenocovat v rodném městečku, ve kterém měla Ema Destinová zámek. Můj pohled na svět byl v době, kdy se takzvaně pobírá rozum, formován rodiči, babičkami a základní školou,“ zmínil Campbell.

„Byla to doba krátce po válce, ve které byl fašismus, jak se tenkrát zdálo, poražen jednou provždy. Dnes víme pravdu židovského přísloví: Vše je jinak. ‚Porážka‘ zbytků vykořisťovatelských tříd, na Slovensku navíc i tzv. představitelů reakčního kléru, a vznik socialistického tábora v bratrské jednotě se sovětským lidem dovolovala mnoha mladým a nezkušeným právem se počítat mezi nejšťastnější děti na světě – vždyť se bojovalo o mír! Narozeni do té nejšťastnější doby, říkalo se! Tuto idylu rušila vysílání rádia Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, dárečky a letáčky padající z balonů v pohraničí, věštící modré z nebe a zlaté časy svobody. Dnes víme: Vše je jinak,“ sdělil úvodem Campbell.

• Původní text ZDE

A ohlédl se do minulosti, do roku 1946, kdy Winston Churchill hovořil o železné oponě, o rok později byl vyhlášen Marshallův plán a o další rok déle byl přijat Plán evropské obnovy.

„Vznikla Severoatlantická aliance, NATO (Organizace Severoatlantické smlouvy), podepsána 4. dubna 1949. Reakcí na její zřízení a Pařížské dohody umožňující v roce 1954 vstup SRN do NATO, odmítnutí vstupu SSSR do NATO a přijetí dokumentu MC 48 z 22. 11. 1954 o použití atomových zbraní bez ohledu na to, zda je SSSR použije, bylo založení vojenského paktu Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) podepsaného 14. 5. 1955,“ pokračuje ve výčtu historických událostí Campbell.

„25. března 1957 byla podepsána Smlouva o Evropském hospodářském společenství (EHS) v rámci Římských smluv. Ty také umožnily založit Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM). Na základě Maastrichtské smlouvy se EHS transformovalo v roce 1993 do Evropských společenství tvořících tzv. I. pilíř Evropské unie. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy (2009) Evropská společenství zanikla a právním nástupcem se stala Evropská unie (EU). Již tato fakta indikují, že se EU v současné formě nedožije mého věku. Setrvání, nebo rozvod s EU budou v každém případě také drahou záležitostí. Že jsme v pasti, mnohým zatím nedochází. Je to naše vina, že nevíme, že vše je jinak,“ řekl jasně Campbell.

A již se zaměřuje na rok 1968, kdy podle něj události a význam 21. srpna nebudou vysvětlovány pomocí historických faktů, ale využity k propagandě a posílení rusofobie. „Jak tomu bude 2018 při vzpomínce 50. výročí, nevím. Dnes zařazuji několik osobně prožitých událostí do souvislostí s cílem najít alespoň jedno z mnoha přirovnání a ukázat na skutečnosti, potvrzující, že vše je jinak,“ zmínil.

„Optimistických a sympatických faktorů spojených s příchodem roku 1968 bylo více: nástup minisukní, holky přestaly nosit punčochy na podvazkových pásech, nahradily je punčocháčemi. Pro mne to byla dobrá změna: holky jsem měl vždycky rád. Srovnával jsem si již tenkrát ‚problémy‘ československých studentů s ‚problémy‘ německých, italských a francouzských, kteří jakoby už ‚roupama nevěděli co dělat‘. Mnozí ze západních studentů měli již vlastní auta (kachny nebo 500), skútry a nevím co ještě. I proto se česká mládež chtěla co nejaktivněji zapojit do fantastického proudu mezinárodního studentstva, cestovat a začít poznávat svět v nejpříhodnějším věku. Nejinak je tomu i dnes. Ale opět: Vše je jinak. I proto se zaslání jakési podporující zdravice onoho jara 1968 požadavkům francouzských studentů, kteří o ČSSR téměř nic nevěděli, tak mohlo jevit méně nadšeným jako formální, ba až falešný projev solidarity. Zůstala z toho racionální skepse,“ zmínil Campbell, pro nějž bylo prázdnivé ráno ve středu 21. srpna 1968 šok.