Úvodem celé akce vystoupil poslanec Jaroslav Foldyna (ČSSD), který řekl, že přesně před osmnácti lety pro mnoho lidí přišel velký smutek a rozčarování, jelikož na jaře bylo zahájeno bombardování malého státu téměř uprostřed Evropy.

„Malého národa. Něco jako jsme my Češi a Slováci. Stejného národa se stejnými pocity a podobnou historií. Jednou na jaře bombardovali také jeden národ, ale ten národ byl ve válce, bylo to velké a tvrdé bombardování Drážďan, ale ti lidé věděli, co se to vlastně děje. Byla to válka, ale tady žádná válka nebyla. Byli jsme překvapeni a nechtěli jsme věřit tomu, co se stalo. Nechtěli jsme věřit tomu, že 50-60 let po druhé světové válce kdesi v Evropě nejsilnější armáda světa zničehonic zaútočí na desetimiliónový národ. Co tomu předcházelo byly podivné rozhovory o míru mezi zástupci Jugoslávie (Srbů) a kosovských Albánců. Podivné rozhovory ani Srbů, ani Albánců za jediným stolem. Mezi nimi pobíhali diplomaté ze Spojených států a domlouvali mír, výsledkem toho byla válka.

V článku 4 Washingtonské smlouvy je zmíněno, že státy NATO mohou zaútočit mimo své sdružení jedině s mandátem OSN. Nic takového se nestalo, došlo k flagrantnímu porušení mezinárodního práva a Washingtonské smlouvy. Je smutné, že jsme se nedokázali postavit proti tomu, že někdo bombarduje stejný národ jako jsme my, se stejnou historií a pomalu se stejnou řečí. Byli jsme vtaženi do věci, kdy se teroristé začali nazývat demokratickou opozicí, která vraždila a zabíjela,“ uvedl ve svém bouřlivém projevu Foldyna, který dále v narážce na výrok bývalého prezidenta Václava Havla zdůraznil, že jakýsi dramatik absurdních děl tehdy řekl, že se jedná o humanitární bombardování.

„Je to něco, za co se do dneška stydíme, aby někdo umíral za to, že je humanitárně bombardován,“ dodal Jaroslav Foldyna.