Čornej připouští, že zmíněná soutěž rozhodně neukazuje, jaká je skutečná úroveň středoškolského dějepisu. „Naopak, úroveň jde rapidně dolů. To platí obecně pro celé školství. Ztotožňuji se s glosou Václava Klause mladšího, že kdyby byla taková úroveň zdravotnictví, jako je dneska úroveň školství, tak bude revoluce,“ prohlásil historik s tím, že důvodem je to, že po žácích se již od základní školy nevyžaduje prakticky nic.

Komunistický systém školství se podobal kasárnám. Muselo se to změnit

„Přišlo rozvolnění. Komunistický školský systém převzal zvyky z rakouského. Kromě té ideologické indoktrinace vlastně šlo o prusko-rakouský systém školství. A ten se hodně podobal kasárnám. To byl extrém, otrocký dril. Jenže se to dostalo tak daleko, že už to bylo pro žáky nedůstojné a ponižující. A muselo se to změnit. A přehouplo se to do opačného extrému,“ uvedl s tím, že nyní se po žácích vyžaduje jen nezbytné minimum, což je samozřejmě velký problém.

Výuka dějepisu se podle Čorneje nesmí omezit jen na mraky dat. „Dějiny jsou kontext, data tam jsou jen orientačně, aby děti neztratily chronologickou souslednost,“ vysvětlil. Myslí si, že stále spoustu času zabere výuka pravěku či starověku a na moderní dějiny se už zpravidla nedostane. „Měl by se klást důraz na historii, která nás formovala, tedy od středověku do současnosti. Hlavně posledních 250 let, kdy vzniká euroatlantická modernita. Tehdy se formovala naše společnost, kontinent i civilizace. To by měl člověk nepochybně znát. Nicméně bych neopomíjel ani starší dějiny, protože mají velký potenciál třeba v přístupu k památkovému a kulturnímu dědictví a z hlediska ekologického i ke krajině,“ vysvětlil, čemu by se učitelé dějepisu měli věnovat především.

Učebnice dějepisu musí projít šílenou cenzurou

Přiznal nicméně, že učitelé jsou většinou rádi, když dějepis proberou do roku 1945. Zbylých 70 let pak už ve znalostech žáků chybí. To, že se poslední desetiletí nevyučují, je prý i tím, že se kantoři této látky bojí. „Do dějepisu si totiž navykl každý mluvit. Učebnice musí projít šílenou cenzurou. To si nebudeme nalhávat. Vyjadřuje se k nim pražské arcibiskupství, evangelické církve, romské muzeum v Hodoníně nebo Židovské muzeum v Praze. Zažil jsem i situaci, kdy chorvatský ambasador intervenoval, že v české učebnici obecných dějin je málo prostoru věnováno Chorvatsku. Ministerští úředníci pak mají pochopitelně strach z jakéhokoliv střetu, jsou velmi opatrní a po autorech to pak třeba i vyžadují,“ vysvětlil, za jakých okolností učebnice dějepisu vznikají.

Vůbec se nemluví o tom, že dělící názorová čára mezi východní a západní Evropou není náhodná

Posteskl si také, že dějepisu na školách obecně neustále ubývá. Alespoň dvě hodiny týdně na základní škole a gymnáziích by ale měly být běžné. Dějepis je totiž do značné míry nezastupitelný, protože nejenomže dává rozhled o minulosti, ale pomáhá člověku vytvářet si kontext. „Na politické debatě o migrační vlně a kvótách mě hrozně štve jedna věc: vůbec se nezmiňuje, že dělící názorová čára mezi západní a středovýchodní Evropou není náhodná. Protože jak Polsko, Uhry, český stát, tak i Rakousko se podílely na obraně Evropy proti Turkům od poloviny 14. století, kdy překročili Dardanely, až de facto do rozpadu osmanské říše v roce 1918. Čili nějaké historické zkušenosti s islámem na rozdíl od západoevropských států mají,“ prohlásil historik.

Zkušenost při obraně Evropy proti muslimům mají i Češi: „Například husiti byli najímáni k boji proti mohamedánům. Papež vyloženě plánoval vznik koalice států – Polska Kazimíra IV. Jagellonského, Uher Matyáše Korvína a Čech Jiřího z Poděbrad – bránících Evropu proti Turkům. Zároveň je vytlačila z Balkánu zpátky do Asie. Na tomto plánu stál celý politický projekt papežství druhé poloviny 15. století. Každé obyvatelstvo určitého regionu si v podvědomí nese historickou zkušenost. Na tom lze krásně ukázat, jak se historická paměť sahající do 15. století, a především do 17. a 18. století promítá i do dnešních postojů veřejného mínění,“ vysvětlil historik.

Takovou zkušenost ale západní Evropa nemá. „Většina lidí historii nemusí znát, ale to podvědomí tady žije. Dějepis by měl vysvětlovat, proč k těmto názorovým rozdílům mezi Západem a středoevropskými státy dochází. Ze zkušenosti se člověk ani společnost nevymaní. Dějiny jsou zátěž, kterou si nese. Proto jsem z nynějšího chování západoevropských politiků zaskočený. Jako by si vůbec neuvědomovali souvislosti. To považuji za naprostý nedostatek historického vzdělání,“ dodal historik Petr Čornej.