Neobyčejně jej například zaujalo, že Höschl nejen připomněl, jako všichni pravicoví kritici, Chomského údajný obdiv ke kambodžské krutovládě Pol Pota, ale navíc jej při té příležitosti srovnal s doktorem Mengelem. Vávra prý nikde nezaznamenal, že by profesor, jehož oborem je navíc vcelku bezbolestná lingvistika, prováděl pokusy na lidech jako osvětimský „lékař“.

Kromě toho podle něj už zaznívaly jen těžko komentovatelné argumenty kalibru, že Chomsky splodil své teorie v šedesátých letech a od té doby jen jezdí po světě a žije na vavřínech.

Slavný profesor lingvistiky a levicový intelektuál Noam Chomsky uskutečnil v minulám týdnu přednáškové turné po České republice a rozruch vzbudil zejména svým výrokem, že Václav Havel a další čeští disidenti z dob komunismu „zase tolik netrpěli", například ve srovnání s odpůrci jihoamerických junt, podporovaných USA.

Celý text na Britských listech ZDE.

Další příspěvek do polemiky s renomovaným bostonským lingvistou pak přinesl na stránkách magazínu Reflex komentátor Jefim Fištejn. Podle něj je pro současnou atmosféru v Česku typické, že mnoho intelektuálů vnímá právě Chomského jako spasitele a zrcadlo českého provincialismu, ačkoliv je prý jen málo lidí, kteří by pronesli na veřejnosti tolik slov s tak minimálním dopadem.

Podle Fištejna sice všichni prohlašují Chomského za nejvýznamnějšího intelektuála současnosti, v čem však jeho význam spočívá, vlastně nikdo netuší. Navíc když Chomsky sám své názory průběžně koriguje, někdy o sto osmdesát stupňů, a pak se ještě suverénně vysměje těm, kteří mu opuštěné myšlenky připomenou.

Chomského vize jsou podle Fištejna obvykle klasické intelektuální „coby kdyby“. Česky se tomu říká „zapálený prd“, poznamenal komentátor. Chomského ideálem je podle něj utopie, kde lidé nebudou dostávat mzdu, budou se věnovat tomu, co je baví a o nepříjemné práce se budou spravedlivě dělit.

Jinak se ale věnuje dominantně kritice nešvarů západní kapitalistické společnosti, z nichž nejpozoruhodnější je podle Fištejna kritika fotbalu, který vytváří iracionální oddanost kolektivu a pěstuje v člověku podřízenost moci.

Pak Fištejn připomíná, že svou inspirací Chomskym se rád chlubil venezuelský prezident Hugo Chávez, a připomíná rozruch, který vzbudil Chomsky svou obhajobou kambodžské vlády v sedmdesátých letech, kdy vážně tvrdil, že pokud by Pol Pot páchal na svém lidu nějaká zvěrstva, Kambodžané by se určitě vzbouřili a svrhli jej.

Je prý typické, že právě tento marginální intelektuál a podstatou vlastně totalitář byl nadšeně přijat právě v současné České republice, kde podobná iracionální kritika bez smysluplné alternativy je dnes módou. „Česko našlo superstar,“ posmívá se Reflex rovnou v titulku Fištejnova textu.