„Skutečnost, že Turci jsou naši spojenci v NATO, patří k pilířům „mozkové smrti“ paktu, na niž nedávno konečně otevřeně upozornila také veřejná autorita, hlava Francie Emmanuel Macron,“ konstatuje Kopecký.

Systémová krize EU i transatlantických vazeb nemohla národovecky konzervativní Ankaře nijak uniknout. „Což ještě posílilo měnící se tendence v její zahraniční politice. Pochopila posun určitých geopolitických těžišť, a přestala se tudíž reálně zajímat o možnost začlenění do Unie, do níž by stejně nikdy nebyla přijata,“ dodává.

Erdoganci podle Kopeckého využívají toho, že pro Brusel zůstává Malá Asie zásadní z hlediska energetiky a bezpečnosti, potažmo migrace. „Členstvo chřadnoucího NATO a Evropské unie si na ně v podstatě buď netroufne, nebo má důležitější zájmy na Dálném východě. Načež uvolněné ruce více než osmdesátimilionového státu chňapají po všem okolo sebe,“ pokračuje Kopecký.

Nezřídka jsou přitom podle jeho slov ideologicky kryté „kýčovitou, novoosmanskou rétorikou“. Jejím symbolickým momentem byl Erdoganův dekret o věhlasném istanbulském chrámu Hagia Sofia (Boží Moudrosti), jímž nastalo přervání atatürkovské tradice prozápadní orientace země. Z muzea se opět stala mešita.

„Vzkříšení Hagie Sofie je opětovným zažehnutím plamene naděje muslimů a všech utlačovaných a zneužívaných,“ prohlásil Erdogan. A poslal ještě jeden vzkaz. Nepřímo řečený, nicméně také nad slunce jasný: „Hlásím se k tradici Mehmeda II. Dobyvatele, pokořitele křesťanské Byzance.“

„Kdyby se to snad někomu zdálo jako přefouknutý výklad Erdoganovy mezinárodní aktivity, důkazů o nevybíravě asertivních krocích stávajícího Turecka máme na skladě nepočítaně,“ připomíná publicista. Podle něj jsou hodně výmluvné i maloasijské ambice těžit zemní plyn ve Středomoří bez ohledu na oficiální rozhraničení vod – čímž provokuje Evropskou unii. S tím očividně souvisí i ozbrojené angažmá v energeticky přebohaté Libyi.

„Právě zhroucená Libye maluje výrazně rudou dělicí čáru mezi členy NATO, z nichž například Francie zde stojí po boku Ruska proti Ankaře. Důležitému střednímu hráči na pomezí Evropy, Kavkazu a Blízkého východu. Jednomu z těch, kteří Evropě naléhavě připomínají nezbytnost hlubokých vnitřních reforem a nově koncipované zahraniční politiky,“ uzavírá Kopecký svůj komentář.