Sobotku nazývá Řezanka nedůvěryhodným člověkem, kterému není možné věřit, že za něco bojuje. „Viděli jsme, jak ‚bojoval‘ proti církevním restitucím. Nyní vidíme jeho 'boj' proti rasismu a projevům fašismu. Co se týče boje proti kapitalismu, o ten se ani nepokusil,“ uvedl. 

Řezanka si ve svém textu povšiml také „domnělého atentátu“ na premiéra, o kterém se v souvislosti s prezidentovým výrokem, že nedemokratickou cestou odstranění předsedy vlády je použití kalašnikovu, hovořilo v minulých dnech. „M. Zeman odpovědí na konkrétní dotaz k žádnému atentátu na premiéra nevyzýval. Pokud to dotyčný takto emocionálně prezentuje, buď nerozumí jednoduchému textu, nebo záměrně onen výrok překrucuje, čímž něco sleduje. Toto něco ale není v žádném případě pravda,“ konstatuje. A vytýká Zemanovi něco jiného, a to to, že zanedbává boj proti neonacistickým bojůvkám v ulicích našich měst. Vyzývá jej, aby odsoudil činnost White Medií a Adama B. Bartoše. 

Celý text Marka Řezanky:

Když se dva perou, demokracie trpí…

Člověk, který je nedůvěryhodný, poškodí jakékoli téma, jakého se chopí. Sobotkovi zkrátka není možné věřit, že za něco bojuje. Viděli jsme, jak „bojoval“ proti církevním restitucím. Nyní vidíme jeho „boj“ proti rasismu a projevům fašismu. Kde byl celou tu dobu, kdy White Media přidávala na své stránky jeden terč za druhým či když tam otiskla článek o eugenice? Co se týče boje proti kapitalismu, o ten se ani nepokusil. Stačí se podívat na jeho postoj k fiskálnímu paktu či k TTIP. Vnímám u něho toliko chladný kalkul – a žádný zápal, kromě zápalu pro vlastní kariéru. Je to taková bezvýrazná korouhvička ve větru doby, která nastaví plášť, jak zrovna vane. A to je zkrátka něco, na co jsou lidé právem alergičtí. Potřebují vidět někoho, kdo kope za ně, ne do nich. Mají po krk přetvářky zabalené do vznešených slov. Vnímají totiž realitu. Představí si Sobotku na návštěvě v USA, vidí Zaorálka, jak obhajuje ukrajinský puč a ty, kteří uvrhli zemi do občanské války. V tomto kontextu pak zmínění pánové slovo humanita používají toliko jako rudý hadr. Je to nesmírně nebezpečné, neboť humanita za nic nemůže. To jenom politici, jejichž slova jsou vyprázdněná a nemají valnou cenu.

A Mašínová OK?

Selektivnost Sobotkova přístupu si dále můžeme demonstrovat na následujícím případě: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Zdena-Masinova-Z-odpurcu-prujezdu-konvoje-je-mi-na-zvraceni-A-Zemana-by-mel-nekdo-vyhodit-z-okna-367914. Protestoval snad B. Sobotka, že osoba úzce spojená s lidmi, kteří se mj. dopustili loupežné vraždy, vyzývá – zcela jasně – k odstranění hlavy státu?

Nepodceňujme frustraci…

Měl by se zde vést věcný dialog, kde proti sobě budou stát dva názory (může jich být samozřejmě i více): 1) Lidem v nouzi je třeba pomoci, je to otázka našich hodnot. 2) V situaci, v níž se nacházíme, nemůžeme nikomu pomoci – jenom tím zničíme sami sebe. A teď by měly padat argumenty – co je bezpečnější, zda všechny lidi vracet a u mnohých tak zasévat nedůvěru a nenávist vůči nám, nebo přijímat, ale jak potom zajistit vlastním občanům bezpečnost, atd. Probrat vše z mnoha úhlů pohledu a dospět k nějakému racionálnímu kompromisnímu řešení, které bude funkční. Taková diskuse se zde ovšem nevede. Místo toho část lidí získala pocit, že jeden z těch názorů není legitimní – a v reakci na to se radikalizuje. Bohužel to vede k tomu, že tito lidé bagatelizují škodlivost White Medií či Národní demokracie a A. B. Bartoše. V žádném případě však tuto situaci nelze popsat slovy, že Zeman štěpí společnost. Ta je rozštěpená právě proto, že se značná část společnosti necítí být zastoupena „svými elitami“. Cítí se jimi být zrazena. Domnívám se, že by ovšem tato situace byla ještě více vyostřená, kdyby byl prezidentem například Karel Schwarzenberg (či Tomáš Halík se svým otevřeně protiruským postojem). Mnoho lidí by pociťovalo, že nikdo nehájí jejich názor – a že jimi toliko pohrdá. To by byla přesně ta atmosféra, jež je třaskavá – a jež by hnala hlasy subjektům, jako jsou ND či IVČRN. Takže za sebe říkám: Ti, kdo volají po odstranění Zemana, volají vlastně po radikalizaci společnosti. Neboť by se mocenské kyvadlo vychýlilo v jasný neprospěch těch, kdo si přijdou elitami opomíjeni. Nepodceňujme tuto frustraci. Mohla by být vražedná.

K atentátu nenaváděl

M. Zeman odpovědí na konkrétní dotaz k žádnému atentátu na premiéra nevyzýval. Pokud to dotyčný takto emocionálně prezentuje, buď nerozumí jednoduchému textu, nebo záměrně onen výrok překrucuje, čímž něco sleduje. Toto něco ale není v žádném případě pravda.

Opomenutí druhého bodu?

M. Zemanovi bych vytknul něco zcela jiného, než že rozděluje společnost. Vytkl bych mu, že poněkud zanedbává jeden z bodů, který si po nástupu do prezidentského křesla sám vytyčil. Tento bod spočívá v boji proti neonacistickým bojůvkám v ulicích našich měst. „Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa a tedy i jich samých,“ sdělil tehdy občanům M. Zeman (Více viz: http://www.lidovky.cz/zeman-chci-stabilizovat-politiku-a-podporovat-ostrovy-pozitivni-deviace-1ry-/zpravy-domov.aspx?c=A130308_095603_ln_domov_ogo).

Jsem přesvědčen, že by neškodilo, kdyby z úst hlavy státu vyšla kritika například počínání A. B. Bartoše, jenž je představitelem bojůvek, o nichž M. Zeman ve svém projevu hovořil.

Bartoš, Sedláček, Zemánek a Kamas si „připomněli památku nevinné dívky, za jejíž vraždu byl odsouzen polenský Žid Leopold Hilsner. Tento hrůzný čin vyvolal značnou odezvu v nejširších vrstvách českého národa, semkl jej a výrazně přispěl k přesvědčení o nebezpečnosti a škodlivosti židovského živlu. Ať už to s vraždou Anežky Hrůzové bylo jakkoli, nezpochybnitelným faktem zůstává, že tzv. hilsneriáda se stala symbolem a výmluvným svědectvím o zdravém stavu tehdejšího národního společenství, jež se instinktivně postavilo proti židovské zvůli, nadvládě a hrozbě. Ta bohužel přetrvává dodnes.“ (Více viz: http://narodnidemokracie.cz/narodni-demokrate-v-polne-s-erikem-sedlackem-a-pavlem-kamasem-po-stopach-anezky-hruzove/).

Pokud někdo davovou iracionální hysterii, kdy na základě předsudků a neznalosti je napadán ten, kdo se chce dobrat pravdy, označí za „symbol a výmluvné svědectví o zdravém stavu tehdejšího národního společenství“, myslím, že netřeba dalších slov. Lynč je třeba odsoudit. Kameny vrhané do oken Masarykových nebyly projevem ničeho zdravého – ale naopak toho nejhoršího, co lze v člověku probudit.

Zpozornět bychom měli i u následujícího paušalizujícího Bartošova textu, viz https://abbartos.wordpress.com/2011/04/13/pojdme-se-vazne-bavit-o-odsunu-muslimu-z-evropy/. Propagace „Protokolů sionských mudrců“ nad tímto textem panu prezidentovi Zemanovi nevadí?

Svou paušalizující rétoriku odpovídající nenávistné ideologii White Medií předvedl Bartoš mimo jiné také zde: https://vimeo.com/148540581, kdy se mj. podivuje, jak někdo může mít rád černochy. Bartoš se tak řadí po bok lidí, proti nimž bojuje například Paul Rusesabagina (https://cs.wikipedia.org/wiki/Paul_Rusesabagina ).

Když někdo někomu jinému vyhrožuje oběšením (více viz: https://www.google.cz/search?q=Barto%C5%A1+%C5%A1ibenice&biw=1920&bih=927&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0ahUKEwjxyIXzr9nKAhXJfxoKHVwICTUQsAQIPA#imgrc=PMjgRWGOtn4KfM%3A), nemělo by se to ve zdravé společnosti přejít mávnutím ruky. Podobné iracionální bojůvky pak vedou k činům, jakým je pobodání člověka s jiným názorem: http://www.lidovky.cz/rvali-muslimska-ku-rika-napadeny-muslim-utocnici-si-na-nej-pockali-10g-/zpravy-domov.aspx?c=A160201_173326_ln_domov_ELE.

Co Vy na to, pane prezidente?

V tomto ohledu se tedy přimlouvám za to, aby pan prezident Zeman na činnost A. B. Bartoše či White Medií reagoval – a v souladu se svým poselstvím je odsoudil.

Tím jenom podtrhne rozdíl mezi násilnými bojůvkami a právem na odlišný názor. Toto právo je v demokratické společnosti nesmírně důležité – a je velice škodlivé, pokud jsou oponenti škatulkováni jen proto, aby byl jejich názor irelevantní.

Nechtějme rozdělenou společnost. Potom ale důsledně odmítejme selektivní hodnocení a selektivní hájení jakýchkoli hodnot, stejně jako se stavme proti všem projevům rasismu a omezování práv těch druhých. A vůbec se přitom nekoukejme, na koho to slovo padne…