Chceme-li totiž Zemanovi porozumět a správně ho hodnotit, je třeba rozumět tomu, co Miloš Zeman dělá dobře, v čem je jedinečný, v čem se jeho dovednosti pohybují na hraně skutečného mistrovství.

Podle Kamberského Zeman pečlivě, promyšleně a soustředěně útočí na třídy a skupiny, které si mu dovolí oponovat. Například na novináře či na právníky. Zemanův záměr je zcela zřetelný. „Přesvědčuje tak své voliče, že jeho kritici jsou nevěrohodní nikoli v argumentu, ale v principu. Pokud jsou jeho protivníci nevěrohodní dlouhodobě a z podstaty, nemusí se namáhat s vyvracením jejich argumentů,“ píše komentátor s tím, že pak Zemanův volič buď dá svému prezidentovi za pravdu, nebo v tom horším případě si řekne „kdo ví, jak to vlastně je“.

Zemanovi stačí, když jeho bonmoty trefí náladu těch, kteří se nezdržují dlouhým čtením

Zeman prý také jako první pochopil, že se může úplně vykašlat na to, co o něm píší v analýzách seriózní média. „Stačí mu, aby jeho bonmoty trefily náladu těch, kteří se žádným dlouhým čtením nezdržují. A těch vždy byla a bude většina,“ podotkl Kamberský. A v této souvislosti citoval Zemanův výrok z počátku devadesátých let: „Jeden bonmot o spálené zemi je stokrát účinnější než deset novinových článků.“

Jediná naděje Zemanových oponentů je prý skryta v samotném Zemanovi. „Je nestřídmý a nekontroluje se. Takže občas hrubě přešlápne a provede něco, co i jeho voliče irituje – jako bylo potácení u korunovačních klenotů nebo „pasy“ v nedělním rozhlase,“ dodal komentátor s tím, že po každém takovém prezidentově chybném kroku jeho popularita prudce poklesla, aby pak dlouhé měsíce zase nezadržitelně stoupala.