Novotný si prý Grosse osobně všiml v roce 1993 na památném sjezdu ČSSD, kde byl předsedou strany zvolen Miloš Zeman. K jeho zvolení notně napomohl právě Stanislav Gross coby předseda Mladých sociálních demokratů. Jeho politická hvězda začala stoupat právě ve stínu dnešního prezidenta. Novotný ho vnímal jako ambiciózního muže s talentem pro politiku.

Neuměl "politickým šíbrům" říkat jasné ne

Postupně se však Gross názorově rozcházel s Milošem Zemanem a vše vyvrcholilo, když se Zeman stáhl z předsednického postu ČSSD, předal ho Vladimíru Špidlovi a doufal v triumfální návrat. "Zhruba v roce 2001 Stanislavovy vztahy s Milošem Zemanem ochladly. Zemana začal považovat za vážné riziko pro výsledek strany ve sněmovních volbách 2002. Byl to ovšem Zeman sám, kdo ve volební vítězství nevěřil, a protože nechtěl nést za volební neúspěch zodpovědnost, nechal se ve funkci předsedy strany vystřídat Vladimírem Špidlou. Všichni, kdo jsme Zemana dobře znali, jsme nepochybovali, že šlo o vykalkulovaný tah. Zeman neměl Špidlu rád," konstatuje autor.

Jenže do plánu se vloudila chybička. "Co čert, ani Zeman, ovšem nechtěli, ČSSD v čele se Špidlou sněmovní volby v roce 2002 vyhrála a straníci dospěli k názoru, že se ČSSD bez kontroverzního a nevyzpytatelného Zemana dokáže obejít. Tento tehdy převažující pocit zapříčinil zmatky a lavírování kolem Zemanovy prezidentské kandidatury a fakt, že Zeman v prezidentské volbě neuspěl. Stanislav v tom sehrál bezesporu významnou roli," pokračuje Novotný.

Po prohraných eurovolbách ale Špidla v čele strany skončil, nahradil ho právě Sranislav Gross a analytik potvrzuje, že dnes pochovaný politik tehdy velmi zvažoval, zda se chopí role premiéra, a víme, jak to dopadlo. Tady se ale ukázala další chyba, tentokrát Grossova - neuměl prý "politickým šíbrům" říkat jasné ne. Neuměl si navíc připustit, že se nezavděčí všem.

"Stanislav si zvykl, že jako opoziční politik byl široce oblíbený, ale nechtěl si přiznat, že tuto všeobecnou oblibu nemůže udržet za situace, kdy stojí v čele země a musí dělat strategická rozhodnutí, která se nemohou líbit všem. Což znamená, že vedle konejšivého pocitu obliby musí umět jako důsledek svých rozhodnutí snášet i tísnivý pocit neobliby," píše Novotný. Právě tak se projevovala jistá Grossova nezralost. I to stálo v pozadí jeho aféry s bytem. Svůj politický odchod ale zvládl, alespoň podle analytika.

• Celý komentář ČTĚTE ZDE