Text, jehož některé pasáže zveřejnil deník Blesk, napsal Vasil Biľak v roce 1996 s jasným pokynem: Za žádnou cenu nevydávejte, dokud mě nepohřbí. Vysvětluje v něm, jak vznikal plán, jehož výsledkem byl vstup vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 na území Československa, který pohřbil první naděje celé generace na svobodu.

Nejpřekvapivěji podle deníku působí obhajoba tehdejšího sovětského vůdce Leonida Brežněva. Kdo by si totiž prý myslel, že bez emocí nařídil invazi vojsk, ten by se podle Biľaka mýlil. Prý ho museli dlouho „ukecávat".

Zpověď krejčího, který nesměl šít saka

Vasil Biľak, který se vyučil krejčím a v listu měl prý napsáno „na saka nepouštět", v textu popisuje hned několik okamžiků svého života, z nichž především některé stojí za zmínku.

„Internacionální pomoc nezbytná BYLA, pokud jsme chtěli uhájit socialismus. Změna poměrů v Československu by se v roce 1968 rovnala revizi výsledků druhé světové války," cituje deník Blesk Biľakova slova o srpnu 1968 s dodatkem, že toto tvrzení je lživé, neboť lidé tehdy nechtěli kapitalismus, nýbrž „socialismus s lidskou tváří".

Komunistický pohlavár se rozepsal i o svém navržení do čela strany: „Byl to šok. Řekl jsem popravdě, že se na to necítím, ale že jako komunista, který cítí zodpovědnost za stranu a za svou zemi udělám v krajním případě všechno, aby lidé u nás pochopili, že internacionální pomoc je v dané chvíli jediným východiskem."

Překvapivá je zejména obhajoba Brežněva. „Pokud se týká vlastního rozhodnutí o vstupu vojsk na naše území, přežívají mýty, že hlavním iniciátorem byl Leonid Brežněv. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že tomu bylo právě naopak. Právě soudruh Brežněv do poslední chvíle hledal jiná řešení... Dlouho odolával, nejvíc ze všech, ale byl pod velkým tlakem. Nakonec musel souhlasit, i když to pro něho osobně bylo mnohem těžší, než historie mylně soudí," napsal bývalý komunista.