Ano, věřím verzi Otakara Tomka. Osmkrát odsouzený recidivista, trestaný za výhradně majetkovou trestnou činnost. Po jeho zadržení jej obvinili z dalších sedmnácti podobných případů v Praze a ve středních Čechách. Člověk, který o ztrátě zaměstnání neřekl ani vlastní družce a aby neztratil v jejích očích své postavení, lhal o své údajné práci v Praze, přičemž pravým důvodem jeho odjezdů z domova byly další krádeže a následné zpeněžení ukradeného. Člověk, který měl dvě vlastní dcery, v jejichž očích už nikdy nemohl po tom všem být takovým otcem, kterým dost možná chtěl kdysi být stejně, jako řada jiných - než se dostali na šikmou plochu.

Ano, věřím, že Otakar Tomek byl zloděj. Byl však také podle posudků nadprůměrně inteligentní a na rozdíl od řady jiných uměl ovládat stres (což někteří považovali za přitěžující okolnost v době výslechů). Koneckonců, když se živíte krádežemi na policii a před soudem jste už seděli opakovaně, vyškolí Vás to. To je prostě fakt. Nevěřím ale, že byl vrahem a do dnešního dne, ačkoli si zjevně nikdy před tím nedával takový pozor a nebyl tak důsledný, aby při páchání trestné činnosti nezanechal stopy, tomu nenasvědčují ani přímé důkazy policie - nejsou.

Rozhodnutí sáhnout si na život, když jste zdraví, nejste hlupák a jste v plné síle, není vůbec jednoduché. Musíte k tomu mít opravdu vážný důvod a obrovský kus osobní odvahy. Zejména, když nemůžete zvolit například palnou zbraň a k dispozici máte jen svoje tepláky a tyč, jako Otakar Tomek. Když se rozhodl, napsal dopis na rozloučenou. Dovolím si k té situaci své hodnocení:

1) Jste připraveni odejít ze života. Víte, že máte děti, kterým už téměř jistě, i kdyby Vás nakonec shledali nevinným, nikdy nevyvrátíte pochybnost, která zůstane. Zejména když nebude nalezen nikdo jiný, kdo by vraždu mohl spáchat. Zároveň se Vaše děti, rodina, přátelé a kamarádi, kteří téměř jistě měli do té doby minimum informací o Vašem skutečném druhém životě, dozvěděli z médií vše v plné nahotě. Nemáte majetek, nemáte kam jít, nikdo Vás nechce, cítíte, že nemáte budoucnost. A když, tak sám.

2) Na druhou stranu si sednete a píšete dopis. Výše popisovaná osobní situace už nemůže být o mnoho horší, když se přiznáte i k vraždě. Naopak. Takové přiznání je v podobné situaci pozitivní naprosto pro všechny a Otakar Tomek si toho byl zcela určitě vědom. Ulevilo by se zdaleka nejen jemu, ale především také rodičům zavražděné Anny, neboť by znali pravdu a neměli by pochybnosti, což je to nejhorší, co jim nyní zbylo. Ulevilo by se ale také jeho dětem, rodině, kamarádům a přátelům, neboť i v jejich případě není nic horšího, než nekonečné dohady a pochybnosti, které zbyly. Jste prostě připraveni odejít tak jako tak. Důvody pro napsání pravdy převažují nad důvody proč ji nenapsat - nemáte co ztratit. Otakar Tomek se ale k činu v posledním dopisu nepřiznal. Navíc to nebyl ani násilník, který by při tom všem, co měl v oblasti majetkové trestné činnosti za sebou, následně nespolupracoval s policií, když už ho v minulosti dopadla a soudy usvědčily. Při tom všem, tedy že to byl zloděj, respektoval do jisté míry policii v případě dopadení, což bývá běžný stav u recidivistů v oblasti majetkové trestné činnosti. Přiznáním v posledním dopise by podle mého přesvědčení dal proto prostor k dokončení práce i té policii.

Výše uvedené důvody mě vedou k přesvědčení, že si sáhl na život sám, a že chyba bachaře s uvařením kávy a protáhnutím kontroly s tím nemá co dělat. Jsem přesvědčen, že právě proto, že se Otakar Tomek ve vězení rozhodl spáchat sebevraždu, nevykazoval s jeho inteligencí před tím žádné známky takového plánu. Jsem přesvědčen, že si na život sáhl z výše uvedených důvodů a nikoli proto, že zabil Annu Janotkovou. Nevěřil, že má šanci se tohoto obvinění dostat - do vazby ho soud nakonec poslal za situace, která nevykazovala nejmenší posun v oblasti zjištěných důkazů od prvního propuštění a ani nalezení těla pro něj nebylo impulsem ke skrývání či útěku (podle informací policie ho přitom po prvním propuštění stále monitorovala) a to přesto, že například během jednoho z vězeňských pobytů se mu podařilo uprchnout a skoro dva roky (!) se jako uprchlý vězeň před policií skrýval.

Ano, za svůj život si mohl sám a ani omylem jeho trestnou činnost neomlouvám. Podle mě neměl na ulici mezi lidmi po osmém odsouzení už co dělat! Tvrdím, tak jako již mnohokrát v jiných případech, že kdybychom osmkrát trestané recidivisty nepouštěli zpět na ulici, nemohl by být ani on na blbém místě v blbý čas. Tak to vidím já. Bohužel mi z toho všeho ale také vychází, že skutečný vrah je stále na svobodě. Ostatně jistotu, že Otakar Tomek byl vrahem, nemají dodnes ani policisté sami. A média? Ta mají na naše životy větší vliv, než si myslíme. Případ Otakara Tomka je toho důkazem.

Vyšlo na blogu iDnes

• Pospíšil navrhl odvolat šéfa vazební věznice. Kvůli sebevraždě vraha Aničky
• Šéf pankrácké věznice končí. I kvůli smrti Otakara T.
• Oběti by měly být rychleji odškodněny. I za psychickou újmu
• Otakar T., který byl obviněn z vraždy Aničky, zemřel