Ministrovo stanovisko popřelo pravidla a principy ochrany kulturního dědictví vybojované předchozími generacemi milovníků památek a otevřelo cestu k návratu nežádoucích demoličních praktik období pražské asanace.

K veřejně vyjádřenému protestu nás vedou tyto skutečnosti:

1. Ministr kultury schválil demolici plně funkčního, architektonicky kvalitního historického domu, který stojí v pražské památkové rezervaci zapsané na seznam světového dědictví UNESCO. Stávající podoba domu z roku 1920 je dílem vynikajícího českého architekta Bohumíra Kozáka a představuje významný počin české modernistické architektury. Krom toho dům ve své současné hmotě a výšce dodržuje regulací Václavského náměstí, která záměrně respektuje dominanci bočních věží Národního muzea. Už zdravý rozum a dobrý vkus napovídají, že demolice takto hodnotné stavby, navíc v památkově chráněné lokalitě je z principu vyloučena. Fyzické odstranění budovy chráněné statutem památkové rezervace neumožňuje ani platné nařízení vlády o památkové rezervaci v hlavním městě Praze č. 66/1971 Sb. Z tohoto hlediska je celý případ zásadním a nebezpečným precedentem. Kvalitních domů, které nemají status kulturní památky, je na území pražské rezervace většina: rozhodnutím ministra je do budoucna posvěcen i jejich zánik. Svým protipamátkovým rozhodnutím ministr kultury naprosto zpochybnil smysl existence Pražské památkové rezervace a v důsledku vlastně vyzval investory, aby bez obav z případných památkových překážek prosazovali demolice svých kapacitně nevyhovujících historických domů.

2. Ministr kultury vůbec nepřihlédl k hodnotě ohroženého domu, ani k absurdním a očividným pochybením magistrátního odboru památkové péče, jehož kontroverzní souhlas s demolicí svým výrokem potvrdil. Udivuje nás, že v tak závažném případě dostala přednost neodůvodněná obava z ohrožení zájmů investora nad jednoznačně negativním zásahem do společného národního kulturního dědictví. Udivuje nás ještě více, že byl tímto rozhodnutím očištěn skandální postup Magistrátu, který své závazné stanovisko k realizaci záměru odůvodnil doslovně (!) převzatými pasážemi z vyjádření investora.

3. V průběhu celé kauzy byl setrvale přehlížen názor odborníků z Národního památkového ústavu, kteří demolici jednoznačně vyloučili. Je pro nás nepochopitelné, že se k tomuto přehlížení přidal i jejich přímý nadřízený, ministr kultury. Nejenže tak snižuje autoritu státní památkové péče, ale navíc z nejvyšší funkce potvrzuje dlouhodobý stav, kdy má v pražské památkové rezervaci větší váhu názor silného soukromého investora a zdánlivě nezávislých expertů, než vyjádření odborné složky památkové péče, jejíž práci si platíme ze svých daní.

4. Celá kauza je alarmujícím dokladem systémového selhání ochrany památek v Praze. Navzdory svým závazkům vůči UNESCO Praha dosud nemá žádná pravidla, žádnou podrobnější regulaci ani koncepci rozvoje pro památkovou rezervaci - a to ani pro její nejcennější místa. Domy v památkové rezervaci, které nemají status kulturní památky, proto mohou být za velké podpory Magistrátu vydávány všanc nahodilým spekulativním záměrům soukromých investorů. Pokud Praha nesplní své závazky a nestanoví pro památkovou rezervaci jasná pravidla, hrozí Praze nejen vyškrtnutí ze seznamu světového kulturního dědictví, ale také nenávratná ztráta cenného architektonického dědictví, jako v případě domu čp. 1601.

Pražský památkový fond za posledních dvacet let utrpěl řadu vážných a nevratných zásahů, které postupně oslabují jeho hodnotu. Pokud bude provedena demolice domu čp. 1601, bude patřit mezi zásahy nejostudnější. Jsme přesvědčení, že důsledky ministrova rozhodnutí omezí naše práva přístupu ke kulturnímu bohatství země garantovaná Listinou základních práv a svobod (čl. 34, odst. 2) a jsou i v zřejmém konfliktu s dalšími články této ústavní normy (čl. 11, odst. 3 a čl. 35, odst. 3), které řeší střet vlastnických práv a veřejného zájmu.

Vyzýváme:

1) Premiéra Vlády České republiky Petra Nečase, aby odvolal z funkce nekompetentního ministra kultury ČR Jiřího Bessera.

2) Primátora Hlavního města Prahy Bohuslava Svobodu, aby odvolal z funkce ředitele Odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy Jana Kněžínka, za jehož vedení jsou praktikovány v odboru postupy neslučitelné s profesní ctí památkáře.

3) Starostu Městské části Praha 1 Oldřicha Lomeckého, aby v rámci následných správních řízení, které budou vedeny na Úřadu MČ Prahy 1, jako účastník zamezil realizaci záměru demolice uvedeného domu.

Praha, dne 30. května 2011

Signatáři protestu:

PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu a odborná pracovnice Muzea hlavního města Prahy
Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, Ph.D., ředitel ústavu pro dějiny umění FF UK
PhDr. Richard Biegel, Ph.D., jednatel Klubu Za starou Prahu a pedagog Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Jakub Bachtík, člen Domácí rady Klubu Za starou Prahu, student dějin umění na FF UK