Zvažoval jsem, zda nenapsat něco jiného, abych nevypadal, že vykrádám ČT a její respondenty. Jenže občasná zvůle médií mi připadá stále méně zvladatelná. Stále více poškozuje celou společnost, ničí osudy jednotlivých lidí, deformuje společenské klima, a tak apel na právo v téhle oblasti nikdy není zbytečný.

Helenu Vondráčkovou už léta bulváry očerňují a pomlouvají. Za prokázané lži soudy bulvár trestají symbolickými pokutami ve výši desítek tisíc korun. S žalobou na stát, že ji nedokáže ochránit, neuspěla vůbec. Soudy odůvodňují své rozsudky tím, že Vondráčková je osobou veřejného zájmu, a tak musí prostě strpět víc než běžný občan. Hloupěji rozsudek už zdůvodnit nešlo. Každý občan, zločinec, zpěvák i politik jsou si, chtějme nechtějme, v právech i povinnostech před státem rovni. Pokud jde o úzus, že veřejná osoba musí strpět od médií více, tak to platí jen v otázce veřejné kritiky - tzn. když napíšu, že písničky či konání paní Vondráčkové se mi nelíbí pro to či ono, pak je to přesně v jejím rámci. Jestliže si týden co týden vymyslím lživou zprávu o Vondráčkové (Vaculíkovi, Vieweghovi), abych udržel a zvedal prodej svého média, pak je to nejen lež, ale samozřejmě i trestný čin. V tomto případě má před parazitujícím médiem právo a nárok na ochranu každý smrtelník od šoféra tramvaje až po Karla Gotta.

Chápu soudce, anonymního člověka, který se ostýchá dát milionové odškodnění nesympaticky bohaté slavné Vondráčkové. Je bohatá a má být ještě bohatší? Jenže soud musí rozhodovat nejen s ohledem na poškozenou, ale také s přihlédnutím na motivy a konání pachatele. S ohledem na kontext a preventivní úkol rozsudku. Co sděluje soudce padesátitisícovým odškodněním bulváru, který lhaním vydělal miliony? Chlapi, drazí podvodníci, lhát je dobrý džob, pokračujte v tom, protože se to vyplatí. Takový rozsudek je podle mého soudu nemravný. Když už soudce nemá rád Vondráčkovou, měl by on nebo jiný soud provinilé médium odsoudit k likvidační pokutě ve prospěch státu nebo třeba charity. Lhaní se nesmí v naší zemi vyplácet. Soudy zatím tvrdí opak.

Když už jsme u lhaní v médiích, mrkněme se do Plzně

Jak do tohoto tématu zapadá kauza práv v Plzni? Inu, lhaním, překrucováním a zatajováním informací. Tahle kauza má dvě strany a stále víc nabývám dojmu, že ta mediálně správná je špinavá nebo špinavější než ta druhá. Problém je, že média ani veřejnost druhou stranu slyšet nechtějí. Proč? Ne, nebudu uvádět žádné konspirační teorie. Naopak. Základ vidím v prosté psychologii. Normální lidé žijí většinu života ve velmi optimistickém vidění světa. Vědci důsledky tohoto vidění nazývají "konfirmační zkreslení". Znamená to, že "lidé mají sklon ignorovat informace, které se neshodují s jejich viděním světa." (biolog R. John, Reflex 14/2011). Tady je vysvětlení děsivého nezájmu veřejnosti o rozkrádání peněz v uplynulých dvaceti letech. To, že procitají občané až dnes, má svůj důvod v tom, že lidé jsou ochotni vnímat pravdu až v afektu. Pravda se rodí až z hněvu. Konfirmační zkreslení stojí za našimi národními mýty nebo za "neviděním justičních zločinů".

Nedávno jsem dostal informaci (zatím oficiálně nepotvrzenou) o chystaném vstupu jisté paní Dvořákové do politiky. Čím je tato exčlenka KSČ populární? Láskou k latinskoamerickým diktaturám a Che Guevarovi, kterým spolu s přítelem Ransdorfem zasvětila profesní část života? Ne. Je to proslulá předsedkyně akreditační komise, bojovnice za nápravu stavu v Plzni. Je to mediálně oblíbená politoložka razantně kritizující současné politiky. Pomiňme otázky nad tím, jak se z učitelky ruštiny stala po roce 89 politoložka. Kauza plzeňských práv v kampani už pomohla ministru Pospíšilovi a zřejmě se chystá pokračování. O kauze známe jen to, co nám servírují mainstreamová média. A tak víme, že uznávala podezřelé vzdělání ukrajinských studentů. Nikdo nikde nenapsal, že podle zákona může zahraniční vzdělání uznávat jen rektor univerzity. A že ani rektor (jiný pán než děkan Kindl) s uznáváním vzdělání dosahovaného na ukrajinských vysokých školách nesouhlasil, ale jeho zamítavé rozhodnutí opakovaně rušilo a měnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Víme, že paní Dvořáková odhalila dlouhodobé porušování studijních pravidel a zákonů na právnické fakultě. Nevíme už, že v kontrolní zprávě o Fakultě právnické ZČU Akreditační komise té samé Dvořákové v červnu 2008 konstatovala: „Výsledky provedeného dotazníkového šetření mezi studenty svědčí o organizačně dobře fungující instituci s propracovaným schématem organizace výuky, jasně formulovanými požadavky pro absolvování předmětu a dostatečným zázemím pro studium" (viz zpráva Akreditační komise z června 2008 dostupná na jejích stránkách). Nechceme slyšet, že všechny hrůzy na fakultě v Plzni odhalila teprve poté, co profesor Kindl začal vážně lobbovat za změnu statusu Akreditační komise ministerstva školství. Bez ohledu na Plzeň má tato komise naprosto bezprecedenční moc - laicky řečeno, rozhodnutí komise jsou nepřezkoumatelná a proti jejímu rozhodnutí neexistuje odvolání. Rozhodnutí komise jsou přitom pro ministerstvo školství důvodem třeba pro zrušení školy. To je hodně nekontrolované moci, hodně korupčního či vyděračského potenciálu. Fakulta bude odebírat "falešné" tituly. Pominu, že z právního a správního pohledu je tento postup nelegální. Jde o to jaké. Původně se přes média ohlašovalo 400 rychlostudentů či studentů problematických. Tito fofrškoláci ovšem z drtivé části byli studenti z jiných vysokých škol, především Univerzity Karlovy, takže tito studenti (například proto, že už pět let studovali v Praze) studovali potom v Plzni výrazně kratší dobu. Podle šetření je dnes téměř vše v pořádku. Jsou tu samozřejmě výjimky, ovšem v řádu jednotlivců. O třech výtečnících jsme se dočetli minulý týden s tím, že univerzita jim odebere diplom.

Nemíním hájit protekční podvodné studium, naopak myslím, že "mafie" mohla peníze utratit lépe - tedy. zaplatit Mrázkovým dětem skutečné, řádné studium.Co mě však zaráží je do očí bijící porušování zákona ve jménu soudce lynče. Lidu je potřeba prostě hodit nějakou oběť, je třeba lidu ukázat trestající ruku. A tak škola halasně odebírá diplomy, roztrubuje to po okolí... A porušuje zákon. V prvé řadě správní zákon ukládá povinnost zachovávat škole mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděla v souvislosti s řízením. Dlouhotrvající úniky informací z univerzity, často lživých nebo zkreslených, už dávno naplnily trestný čin porušení mlčenlivosti ve smyslu § 180 odst. 2 tr. zák. Ze všech znaleckých posudků navíc vyplývá, že jednou vydaný vysokoškolský diplom nelze odebrat. Tuto skutečnost před svou smrtí potvrdil i slovutný právník Otakar Motejl. Vedení univerzity si jako dítě hraje na správní úřad, tedy si přisvojuje pravomoci, které nemá. Tím se ovšem pravděpodobně dopouští trestného činu ve smyslu § 328 trestního zákona přisvojení si pravomoci úřadu. Bavíme se přitom o prokazatelná porušování zákona ze strany halasných obhájců zákona a co víc, právníků, učitelů práva. Když už se o tom bavíme, proč konají navzdory zákonu a právu. Není to jen veřejný tlak na exemplární tresty - jsou to údajně i zákulisní tlaky na vedení školy. Měl bych jediné férové řešení. Všechny kauzy v Plzni pohnat před řádný a veřejný soud. Ať on rozhodne, kdo se kdy a jak provinil. To, že se tomu populisté brání, svědčí o jejich obavě z pravdy a fiaska. Spolu s bývalým vedením školy žádám nezávislou - třeba parlamentní komisi, která by shromáždila všechna fakta a položila je před veřejnost.

Co je prokindlovské?

Úniky informací, které jsou medializované, se týkají pouze jedné strany účastníků sporu. Jsou takzvaně "protikindlovské". To není můj obrat. Je to víc než rok, co před kamerami TV Nova svědčila studentka práv z Plzně o tom, že Jiří Pospíšil svoji rigorózní práci sestavoval s pomocí několika studentů. Rozhovor televize nakonec neodvysílala, protože podle vedení by prý reportáž byla moc "prokindlovská". Už rozumíte spojení Vondráčkové s Kindlem? Média i soudy si mohou dělat co chtějí, jestliže poškozují "vyvrhele společnosti". Mohou i lhát, nerespektovat právo i spravedlnost i zdravý rozum. A v případě mediálních miláčků také právo a spravedlnost neplatí. Stěží mi někdo v ČT zdůvodní, jak je možné, že předvolební otázky Václava Moravce dělal Václav Moravec s Jiřím Pospíšilem, tedy s člověkem, se kterým podle některých médií sdílel společnou domácnost a nikdy to ani jeden nedementoval. Odporuje to zcela jasně etickému kodexu ČT, který ukládá redaktorům a moderátorům povinnost informovat vedení o hrozícím střetu zájmů v případě, že by pořad točili s osobou blízkou - rodinným příslušníkem nebo intimním partnerem. Je přece zásadní rozdíl, jestliže politika zpovídá cizí novinář nebo jeho manžel, druh, družka. Je to bezesporu těžký zásah do soukromí, ale ve veřejnoprávní televizi nezbytný. Ne pro zajištění objektivity - netvrdím, že pan Moravec, krom výběru témat nějak významně panu Pospíšilovi nahrával, ale proto, abychom si témata, otázky i odpovědi mohli zařadit do správného kontextu. V této souvislosti dostala rada ČT stížnost. Fakticky se jí nezabývala, protože prý v jejích silách není možné zjistit, kdo s kým žije, a tak zkontrolovat, jestli daný redaktor, moderátor neporušil etický kodex. Kolikrát informovala média o Kindlovi a jeho pochybeních? Zprávy půjdou v řádu stovek. Zpackané zákony nahrávající podvodníkům a tunelářům v případě Pospíšila nekomentuje nikdo. Připomenu jen trestní zákon, z něhož vymazal účinnou lítost pro udavače korupce nebo návrh obchodního zákona, v němž prosazoval legalizaci ukradeného majetku a zrušení pojistek proti tunelování. Minulá sněmovna to shodila, ale Pospíšil tunely znovu tlačí v zákoně o korporacích. Společenský dopad činnosti obou je nesrovnatelný. Kauza v Plzni pro mě nemá kladné hrdiny. Nefandím nikomu - jen bych rád věděl, jak se věci mají doopravdy. Rád bych, aby média nelhala a přinášela fakta - bez ohledu na to, zda jsou pro či proti Vondráčkové, Kindlovi, Pospíšilovi.

Pokud média začnou lhát, pak je důležité mít pojistky, protože jak správně lháři křičí, jde o svobodu slova. Ne lhářů, ale jejich obětí.

Vyšlo na blogu idnes. Publikováno se souhlasem autora.