Komplikované rozhodování premiéra Petra Nečase a některých poslanců za Občanskou demokratickou stranu o tom, zda hlasovat pro vydání faktického šéfa koaliční strany Věci veřejné Víta Bárty k policejnímu stíhání, je další ukázkou vratkých, a svým způsobem pochybných základů, na nichž stojí současná vládní koalice.

Není totiž žádný důvod, proč by policie neměla mít možnost řádně prošetřit Bártovy podivné „půjčky" různým členům jeho strany, které se po právu mohou jevit jako úplatky. Pokud policie, státní zastupitelství, popřípadě soudy dojdou k závěru, že Bárta se nedopustil nezákonného jednání, budeme to muset respektovat, ať už si myslíme cokoliv, ale mnohem horší by bylo, kdyby celý případ zůstal nevyšetřen. A to především kvůli údajné obavě premiéra a části ODS, že by se jednalo o zasahování policie do života politických stran.

O nepřiměřením zasahování do života politických stran nemůže být řeči tam, kde se jedná o možnou korupci. Nečasova argumentace navíc zavání účelovostí.
Jde totiž zase jednou především o přežití či nepřežití křehké vládní koalice.

Nečas si uvědomuje, že vydání Bárty k trestnímu stíhání může vést k další revoltě ze strany Věcí veřejných, a evidentně je další koaliční existenci ochoten obětovat principy, které se týkají samotné podstaty právního státu.

Ty by byly samozřejmě ohroženy i tehdy, pokud by Bártovo případné stíhání bylo naprosto nedůvodné, protože nějak vykonstruované. Jenže Bártovy takzvané půjčky jsou faktem, a je zcela na místě, aby příslušné orgány vyšetřily, čím vlastně byly, a zda Bárta neobešel přinejmenším některé daňové zákony. Srovnáme-li veřejný zájem na vyšetření těchto záležitostí s možným veřejným zájmem na tom, aby policie zbytečně nezasahovala do dění uvnitř politických stran, je zjevné, že premiér stojí na tenkém ledě.

Nečasovo jednání bohužel znovu ukazuje, jak problematické je spojenectví ODS a TOP 09 se stranou, která šla do velké politiky s cílem realizovat záměry jedné soukromé bezpečnostní agentury. Premiér se sice na jaře pokusil Věcí veřejných zbavit, když se snažil odvolat jejich některé ministry, ale nakonec ustoupil tlaku prezidenta Klause na zachování koalice. Důvody, které tehdy měl, byly přitom zcela zásadní, protože informace zveřejněné v médiích jasně ukazovaly s jakými záměry Bárta a jeho strany do politiky šli.

Informace o Bártových takzvaných půjčkách některým členům strany byly víceméně jen pokračováním výše zmíněného skandálu, který málem vedl k rozpadu vlády, přesto nyní premiér ustupuje ještě dále, když je ochoten v zájmu stability koalice zamést pod koberec dokonce i jen možné vyšetřování Bártových aktivit.

Zcela zbytečně tak dále kompromituje už beztak zkompromitovaný koaliční projekt. Každý politický čin má svoji cenu, a cena, kterou by musela ODS zaplatit za případné zmaření Bártova vyšetřování, by byla nepochybně vysoká. O tom koneckonců leccos vypovídají i bleskové ankety, v nichž si naprostá většina respondentů přeje Bártovo vydání.

Jinými slovy: politická cena za udržení koalice dohromady tak, že poslanci vládní koalice případně zmaří Bártovo vydání k trestnímu stíhání, bude nepochybně mnohem větší, než si Nečas připouští. Nejde jen o další zpochybnění již beztak nevěrohodné koalice, ale i například o to, že vláda ztratí poslední zbytky legitimity pro reformy, a obzvláště pak pro případný boj s korupcí.

Těžko jí totiž někdo bude takový boj věřit, pokud by vládní koalice z politických důvodů zmařila vyšetřování Bárty. Často vyhlašované heslo „padni komu padni" by se jevilo jako vtip.

Dalším rozměrem celé aféry je, zda by Nečas a ODS vůbec měli stát o setrvání v koalici s véčkaři. Nejenže je tato strana bude nadále vydírat, a už v příštích týdnech se můžeme při schvalování rozpočtu těšit na další kolo koaliční frašky, ale v české i vládní politice přeci nejde jen o to, kolik, obrazně řečeno, politicky váží jeden Bárta.

Nečas například bezzubě protestuje proti angažmá a činům bývalého volebního lídra extremistické Národní strany Ladislava Bátory na ministerstvu školství, vedeném členem Věcí veřejných Josefem Dobešem. To vše za situace, kdy předseda další koaliční strany Karel Schwarzenberg ironicky poznamenává, že Bátoru nelze vyhodit, protože je chráněn z nejvyšších míst, rozumějme z Hradu.

Premiér, který už teď vypadá jako pouhá poslušná loutka v rukou prezidenta, by udělal pro svoji politickou budoucnost i budoucnost své strany nemálo, kdyby na počínání ministra školství, podporovaného Hradem, reagoval odvoláním Dobeše. Byl by to čin nejen politický, ale i morální.

Premiér by se projevil jako politický lídr, který si je vědom toho, že šéfem exekutivy v naší zemi je podle Ústavy on. Navíc by nemusel poněkud trapně žehlit mezinárodní skandál, který vyvolaly výroky Hradu i Bátory ve věci festivalu homosexuálů v Praze. A nemusel by trpně přihlížet tomu, jak Hrad nevybíravě útočí na některé významné členy jeho strany za to, že Praha, vedená primátorem za ODS, poskytla festivalu záštitu.

Řečeno jinak, bude-li chtít Nečas, aby přežil politicky on i jeho strana, bude se muset postavit jak Bártovi a jeho spojencům z Věcí veřejných na některých ministerských postech, tak podivné alianci mezi Hradem a Věcmi veřejnými, která mu opakovaně vráží pomyslnou dýku do zad. Když to neudělá, bude sice možná dál vládnout, ale docela jistě si bude v nedaleké budoucnosti klást otázku, zda politická cena, kterou za to vše zaplatila Česká republika, on osobně, i ODS, stála za to.

ČRo6, 11.8.2011

Publikováno se souhlasem autora.