Jeden nejasný okamžik znamenal změnu na celém světě. Započala nová éra honu proti terorismu a konec občanských práv. Pokusím se zevrubně popsat praktiky CIA. Hlavně tedy mučení vězněných osob, zakládání věznic v zahraničí a nezákonné unášení lidí. Zároveň se pokusím popsat mechanismus celého tohoto smutného cyklu lidské historie.

Informace čerpám z vyšetřovací zprávy Obamovy administrativy zabývající se odhalením praktik mučení a zacházení se zadržovanými osobami. Celou zprávu si můžete přečíst zde: http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/us0711webwcover.pdf

To, co se stalo po teroristickém útoku je velmi smutným svědectvím, čeho všeho se může člověk dopustit. Díky honu za terorismem klidně přestaneme být lidmi, odhodíme lidská práva a bez problémů začneme podnikat nezákonné kroky. Lidé budou unášeni, aby poté mohli být mučeni podle plánu únosců. V médiích se hovoří o samotném únosu a smrti 3000 Američanů, ale už se nemluví o tom, co se skutečně dělo poté. Nastalo šílenství, které se rovnalo běsnění rozzuřeného býka. V pozadí stál tehdejší prezident Bush a jeho lidé.

Vznik programu CIA:

Čtyři dny po teroristickém útoku 15. září 2001 ředitel CIA George Tenet předkládá Národní bezpečnostní radě (NSC) plán možností tajných únosů osob podezřelých z terorismu ze zahraničí. O dva dny později prezident Bush podepisuje směrnici CIA, kterou povoluje zabít, zachytit, zadržet a vyslýchat podezřelé osoby Al-Káidy napojené na teroristy majícími za vinu teroristický útok na mrakodrapy a další cíle v USA.

Ještě dnes si pamatuji ten živý záběr emotivního a zlého Bushe. Byl rozhodnutý zabít kohokoli, kdo má s touto ohavností terorismu cokoli společného. Samozřejmě o únosech se taktně mlčí. Mimochodem, dodnes nejsou všechny dokumenty dostatečně přístupné, a to dokonce přesto, že tuto přístupnost nařizují americké zákony.

26. září 2001 Tenet informuje Bushe a Národní bezpečnostní radu o zahájení projektu únosů. Ve stejnou dobu CIA a amáda zahajují vojenské operace v Afghanistánu. Začíná první kolo výslechů. První podezřelí jsou vyslýcháni přímo v Afghanistánu a posléze také v Pákistánu. Řada výslechů probíhá v afghánské pevnosti Qali Jangi v severním Afghanistánu. Výslechů zadržených lidí se účastní jak členové CIA, tak také představitelé armády.

V listopadových dnech jsou zadržené osoby převáženy také do nově vzniklé vojenské americké základny v Kandaháru a v prosinci dokonce výslechy lidí probíhají v nově vzniklé vojenské základně v Bagramu. Během několika týdnů se v médiích začínají objevovat první informace o týrání zadržovaných osob, jak v Qali Jangi tak i v Kandaháru. Najednou se začínají objevovat zprávy o čtyřech mrtvých zadržených osobách. První měla zemřít na údajné podchlazení ve vazbě CIA poblíž Kábulu.

Další dvě osoby měly být ubity v roce 2002 na vojenské letecké základně v Bagramu.Na ubití se měli podílet zaměstnanci vojenské zpravodajské služby. Teprve po šesti letech v roce 2008 došlo k prošetření tohoto ubití. Výsledek tohoto šetření byl strašný. Vyšetřovací orgány uznaly, že hrubé techniky používané zpravodajci jsou normálními technikami používanými například na kubánské věznici v Guantánamu. Bývalý americký ministr obrany James R. Schlesinger doznal, že brutální výlechy byly používány ihned po vniknutí do Afghanistánu. Tedy v dobách, kdy žádná věznice na Guantánamu ještě nebyla. V letech 2001 měla armáda jakýsi manuál, ve kterém byly popsané i techniky výslechů a jedna z možných variant výslechů byly i ty brutální metody, kterým podlehli dva zadržení vězni.

Tajné informace o zadržování osob CIA

17. září začala CIA s přípravami vězeňských zařízení v zahraničí. Mělo totiž dojít k veřejnému pošlapání lidských práv, a to se smí pokrytecky provádět pouze na území jiného cizího státu. Spojené státy americké ani žádný oficiální orgán nikdy nepotvrdili existenci věznic mimo území USA. Na druhou stranu existují dokumenty například prezidenta Bushe, CIA a dalších složek, které nepřímo dokazují existenci těchto zařízení.

Existují totiž doklady o převodech zadržovaných osob v zahraničí. Podle všech důkazů měla CIA tajné věznice v Afghánistánu, Guantánamu, Iráku, Litvě , Maroku, Pákistánu, Polsku, Rumunsku a Thajsku.

O existenci takovýchto zařízení například informuje Mezinárodní výbor Červeného kříže, který se informaci o zahraničních věznicích CIA dozvěděl od 14 bývalých věznů zadržovanými právě v těchto věznicích CIA.

Celé zadržení CIA oněch 14 vězňů probíhalo takto:

Lidé bývali zadržováni v zahraičních věznicích CIA od 16 měsíců po 4 a půl roku. Jedenáct ze čtrnácti lidí byli ve věznici CIA drženi 3 roky. Byli drženi v samovazbě, v absolutní izolaci. Neměli po celou dobu kontakt s nikým, po celou dobu neviděli lidskou tvář. Dokonce i stráže věznice měly na hlavách kukly a nepronesly ve styku se zadrženými žádné slovo. Občas byli konfrontováni s dalšími zadrženými, ale to byla výjimka. Po celou dobu neměli zadržovaní žádný přístup k informacím ze vnějšího světa.

Nikdo ze čtrnácti zadržených neměl jakýkoli kontakt s jejich rodinami, a to ani písemný nebo prostřednictvím rodinné návštěvy či telefonního hovoru. Pro rodiny byli tito lidé pouze pohřešovanými, dokonce ani zadržovaní nevěděli kdo je zajmul a co s nimi bude. V tomto ohledu CIA a Amerika porušovala lidská práva a nedodržovala mezinárodní konvence. Navíc jim byl zakázán přístup k Mezinárodnímu červenému kříži. Opět je porušena další mezinárodní směrnice.

Teprve v roce 2006 prezident Bush doznal existenci tajných míst, na kterých jsou zadržované vězněné osoby. Podotýkám, že zadržované osoby byli lidé, u kterých se nevědělo, jestli jsou nějak proviněni. Ve velké většině lidí se nejednalo o žádné zločince a po několikaletém věznění ve věznicích CIA a později ve věznicích na Guantánamu byli propuštěni, nebo jsou nezákonně zadržováni dodnes.

Prezident Bush v roce 2006 řekl toto: "malý počet podezřelých teroristických vůdců zajatých během války je zadržován a vyslýchán mimo území Spojených států v rámci samostatného programu vedeného CIA .... Mnoho specifik tohoto programu, včetně případů, kdy byli tito zadržení vězni zadržováni i podrobnosti o jejich odnětí svobody, nemohou být vyzrazeny."

Tedy sám Bush tenkrát veřejně oznámil, že existují zahraniční věznice CIA.

Vláda tedy vykonávala nezákonné zadržování osob, kterým odpírala mezinárodně uznávaná práva. Za peníze amerických daňových poplatníků se stavěly tajné věznice CIA, ve kterých docházelo k mučení lidí. 22. ledna 2009 nový americký prezident Obama oficiálně zastavil program únosů CIA. Otázka je, jestli tento program nepokračuje potají. Například zatýkání a vyslýchání dětí CIA a armádou bylo také zakázáno také, a přesto mezinárodní organizace mají důkazy, že tento program probíhá stále dál v pěkné tichosti.

Někteří ze zadržených lidí CIA:

První osobou která měla být zadržena CIA měl být Zayn al Abidin Muhammad Husajn, známý spíš pod jménem Abu Zubaydah.

Byl unesen CIA koncem března roku 2002 ve Faisalabadu v Pákistánu. Při zatýkání byl střelený do nohy, načež se ocitl v nemocnici v Lahore, odkud byl agenty CIA unesen do Bangkoku v Thajsku. Američané věřili, že jde o vysoce postaveného představitele Al-Kaidá, a tak se Zubaydah stal testovacím případem směrnice CIA ze 17. září 2001.

Záznamy CIA ukazují, že Národní bezpečnostní úřad byl plně informován o zadržení Zubaydaha. Dokonce se konala jakási schůzka organizovaná CIA, které se zúčastnila i budoucí ministrně Condoleezza Rice, tou dobou zastávající pozici poradkyně pro národní bezpečnost. CIA navrhovala pro Zubaydaha použití všech prvků násilného výslechu, včetně obávaného waterboardingu.

Mimochodem jen tak na okraj, je to právě CIA, která navrhuje další formy trýznění, jako je třeba speciální oděv vyvolávající vysokou hladinu stresu u zadržovaného, nebo také CIA navrhuje, aby se s vězni zacházelo jako se zvířaty, hrála se jim po několik týdnů hlasitá hudba a blikala na ně světla, dokonce mají být vězni vystavováni tmě a poté ihned světlu, nebo také mají být vystavování extrémním teplotám. Dalšími navrhovanými praktikami jsou třeba bití do obličeje a milovaný waterboarding.

CIA toto všechno spolu s Národním bezpečnostním úřadem radili. Prakticky vymýšleli jak porušovat Ženevské konvence. Ve svých pamětech dokonce Bush popisuje schválení waterboardingu na Abu Zubaydahovi. Mimochodem informace o zdravotních rizicích waterboardingu vydávala také CIA.

CIA také dělala všechno možné proto, aby waterboarding a další techniky byly zákonné. Což také díky potírání vlastních zákonů byly. Právo se ohnulo, použil se vlastní výklad, vytvořily se nové zákony a týrání se stalo zákonné, i když zákonným nikdy nebylo. Což mimochodem později potvrdilo mnoho svědků.

1.srpna 2001 dokonce mučení podepsal i pomocný generální prokurátor Jay Bybee s náměstkem generálního prokurátora Johnem Yoo. Bylo zjištěno, že mučení vězňů al-Kajda v zajetí v zahraničí, může být "oprávněné" a že mezinárodní zákony proti mučení "mohou být protiústavní, pokud se použijí na výslechy" provedené v "podmínkách současné války." Zákon dodal, že mučení v "nezbytnosti a sebeobraně může poskytnout důkazy, které by odstranily veškerou trestní odpovědnost ", na straně vykonavatelů, kteří mučili zadržené z al-Káidy.

Americké soudy rozhodly o sedmi stupních, které představují mučení: těžké bití obušky a holemi, hrozba hrozící smrti, pálení cigaretami, elektrické šoky do genitálií, znásilnění nebo sexuální útok a přinucení sledovat vězně mučení jiné osoby. Lidé ze CIA se tohoto seznamu uchytili a hovoří o něm, jako o dobré věci, která by se dala při výsleších používat. Dokonce se hovoří o tom, že bolest má být při výslechu přímo měrná závažnosti situace. Při jednáních CIA se hovoří také o tom, že by mučení mohlo trvat od několika měsíců, po několik let.

Tyto všechny praktiky byly používány na vězni Zubaydahovi. The New York Times o mučení informuje takto: "V době, kdy je pan Zubaydah stále slabý od jeho střelného zranění, byl umístěný do cely bez lůžka nebo deky. Stál, nebo ležel na holé zemi, někdo z perrsonálu si cíleně si "hrál" s upravenou klimatizací tak, že podle slov jednoho úředníka Zubaydah začal modrat. Jindy, vyšetřovatelé umístnili do cely věc připomínající krabici, do které byl Zubaydah umístněn, v této krabici byla ohlušující hudba skupiny Red Hot Chili Peppers, toto týrání hudbou probíhalo po dobu několika hodin."

Podle zprávy Mezinárodního výboru Červeného kříže Zubaydah prohlásil, že několikrát při tomto mučení udeřil hlavou o tvrdou betonovou zeď. Zubaydah byl waterboaedingu podroben 83 krát.

Samotný Zubaydah popisuje mučení takto:

"Byl jsem položen na to, co vypadalo jako nemocniční lůžko, a velmi těsně připoután pásy. Černá látka byla pak umístěna nad mým obličejem a vyšetřovatelé použili lahev minerální vody, kterou nalíli na tkaninu tak, abych nemohl dýchat. Po několika minutách byl odstraněn hadřík a postel byla otočena do vzpřímené polohy. Tlak popruhů na mé zranění byl velmi bolestivý. Ihned jsem se pozvracel. Postel byla opět snížena do horizontální polohy a pokračovalo stejné mučení prováděné znovu s černou látkou na mojí tváři, opět se voda nalila na tkaninu. Při této příležitosti mi hlavu naklonili více dozadu, měl jsem celé tělo v poloze dolů a voda se nyní lila delší dobu. Snažil jsem vzepřít popruhům, snažil se dýchat, ale bylo to beznadějné. Myslel jsem, že umřu. Ztratil jsem kontrolu nad mojí močí. Od té doby stále ztrácím kontrolu nad svou močí při jakémkoli stresu."

"Byl jsem znovu umístněn do vysoké krabice. Když jsem byl v krabici, začala hrát hlasitá hudba znovu a znovu, během této hudby někoho mimo krabici mlátili. Snažil jsem se posadit na zem, ale z důvodu malého prostoru se nádoba s močí převrhla a vylila na mě .... poté mě z té rabice vyndali, byl mi omotán ručník kolem krku, vyšetřovatelé naráželi opakované hlavou do zdi z překližky, podíleli se na tom dva vyšetřovatelé."

V roce 2007 Zubaydah vypovídal před vyšetřovacím týmem na Guantánamu o tomto mučení. V zápětí byl však nařčen, že jeho výpvěď není pravdivá. CIA zřejmě ze strachu v roce 2005 zničila na 90 nahrávek výslechů se Zubaydahem. Přitom tento člověk se nikdy ničeho nedopustil. Teprve v roce 2009 americké ministerstvo spravedlnosti uznalo, že Zubaydah neměl nikdy žádné přímé napojení na teroristy z 11. září 2001.

Plán CIA se zvětšuje

Stejné mučení, které bylo aplikované na nevinného Zubaydaha, bylo použité na každého zadrženého vězně. CIA tedy začala mučit ve velkém. V únoru 2008 ředitel CIA Michael Hayden potvrdil, že waterboarding byl aplikován u všech zadržených.

CIA a její agenti společně s armádou se podíleli například na těchto praktikách: waterboarding, narážení hlavou proti zdi, bití a kopání , včetně facek, děrování částí těla, kopání do těla a obličeje, ukládání do stísněných prostor, vynucená nahota po dobu několika týdnů či měsíců, vynucení bolestivých pozic těla, hlasitá hudba a hluk, vynucené několika hodinové sezení na židli, vězni byli poléváni ledovou vodou, byli baleni do folie a takto byli ponořeni do ledové nebo vařicí vody, po dobu 3 dnů až 1 měsíce nedostávali vězni jídlo, vězni museli stát po dobu několika hodin.

Tyto metody byly často vzájemně promíchány. Zpráva generálního inspektora CIA, která byla velmi proškrtána a zredigována, v roce 2009 popisuje tyto praktiky mučení, mimochodem také tato zpráva uvádí inhalace kouře vyvolávající zvracení, popisuje také zavázání hlavy zadrženého a vyhrožování vrtačkou, vyhrožování smrtí zadrženému i členům rodiny zadrženého, mačkání bodů na těle vyvolávající mdloby.

Rozšířený program mučení a týrání byl povolený v Bílém domě v roce 2003. Zpráva o tomto jednání v Bílém domě hovoří mimo jiné toto: "na základě žádosti poradkyně pro národní bezpečnost [Condoleezza Rice], ředitele Ústřední zpravodajské služby [Tenet] byl následně o mučení informován ministr [Powell] a ministr obrany [Rumsfeld], všichni se dohodli na rozšířených praktikách výslechů"

Po roce 2003 tedy oficiálně došlo k rozšířenému mučení, a to mimo území Spojených států amerických. CIA unášela lidi a zároveň se podílela na jejich mučení. Po prozrazeném mučení v Abu Graib se v roce 2004 mučení trošku zklidnilo, aby se posléze znovu rozjelo na plné obrátky.

Mimochodem zadržování lidí CIA v zahraničí existovalo nejspíš ještě před 11. zářím 2001. Jsou o tom jakési informace a náznaky. Ovšem ve velkém k těmto praktikám docházelo až po 11. září. Na únosech a mučení se nepodílela pouze CIA, ta se vším začala, ale také stejné praktiky převzala vojenská špionáž spolu se speciálními agenty FBI.

Vězni, kterým muselo být vyplaceno odškodné za nezákonné zadržování a mučení:

Maher Arar : syřan s kanadským občanstvím. Byl v USA s rodinou na dovolené, při svém návratu do Kanady byl na letišti J.F. Kennedyho v New Yorku zadržen. Po dvou týdnech držení a matení kanadské policie je Arar odvlečen do Jordánska, kde je podroben výše uvedenému mučení. V Jordánsku došlo také k mučení elektrickým proudem. Po rozsáhlém vyšetřování kanadských úřadů se Kanada Ararovi omluvila za nezákonné mučení a nabídla mu odškodné ve výši 10,75 milionu amerických dolarů. USA nikdy neuznaly kanadské vyšetřování a dokonce, když chtěl Arar zažalovat USA z nezákonného příkoří, Obamova administrativa rozhodla, že Arar nesmí před soud z důvodu ohrožení národní bezpečnosti.

Mamdouh Habib : australský občan svého času zatčen v Pákistánu. Pákistánský ministr vnitra později uvedl, že Habib byl odeslán do Egypta na rozkaz USA. V Egyptě byl Habib také podroben mučení elektrickým proudem, byl nucen stát na špičkách v místnosti plné ledové vody a bylo mu vyhrožováno útokem německého ovčáka. V Egyptě byl držen půl roku. Z Egypta byl převezen do afghánského Bagramu, poté na Guantánamo a v roce 2005 byl propuštěn do Austrálie. V roce 2010 zažaloval Habib australskou vládu a v lednu 2011 dostal blíže nespecifikovanou finanční náhradu za nezákonné mučení a věznění. Osama

Mustafa Nasr: byl v Miláně neznámými osobami v roce 2004 na ulici zastaven, zrovna telefonoval se svou ženou. Byl těmito muži přepaden a unesen. Přes Německo byl odvlečen do Egypta, kde byl taktéž ve věznici Tora mučen elektrickým proudem. Byl také bit a znásilňován. Byl dokonce mučen tajnou egyptskou policií. Díky tomuto mučení neslyší na jedno ucho. V roce 2007 byl egyptským soudem propuštěn. Nasr v roce 2009 zažaloval únosce. Milánský soud odsoudil v nepřítomnosti na 22 agentů CIA, členy posádky letedla a dva italské tajné agenty z trestného činu únosu. Byly vydány tresty ve výši 7 a 9 let vězení. Dodnes italská vláda nepožádala o vydání amerických agentů k výkonu trestu. Nasr dostal odškodné ve výši 1 milionu eur.

Vedle CIA, se také na mučení a trýznění podílela americká armáda. Rozkaz na mučení v americké armádě přišel přímo seshora. Vydal ho Bush společně s ministrem obrany Rumsfeldem, generálním radou Haynesem, viceprezidentem Cheney, právním poradcem Davidem Addingtonem a poradcem Bílého domu Alberto Gonzalesem.

Ministr obrany Rumsfeld uvedl k vynucovanému stání vězňů po dobu několika hodin toto: "Stojím po dobu 8-10 hodin denně. Proč je takové stání omezené pouze na 4 hodiny?"

Každopádně ti, kteří byli zajati nebo jinak vzati do vazby během mezinárodního ozbrojeného konfliktu v Iráku a Afghánistánu, by měli být klasifikováni jako pravděpodobní váleční zajatci a měla jim být poskytuta ochrana v důsledku válečných zajatců podle třetí Ženevské konvence. V každém případě, donucovací metody výslechu byli v rozporu ochrany poskytované na všechny zadržené podle čl. 3 Ženevské úmluvy z roku 1949.