Milan Pfeifer: Projekt školních psychologů narazil na útes. MŠMT tápe

10.10.2011 13:08 | Zprávy

Otevřený dopis bývalého školního psychologa.

Milan Pfeifer: Projekt školních psychologů narazil na útes. MŠMT tápe
Foto: Hans Štembera
Popisek: NEPOUŽÍVAT Vysvědčení, ilustrační foto

Je polovina října 2011 a i přes různorodost názorů na věc zůstává faktem skutečnost, že projekt vybudování školních poradenských pracovišť v ČR se zřítil. Pokud by chtěl někdo namítat, že fakticky může „nějak" fungovat dále, otázka je dokdy, pak je třeba namítnout, že do řad na počátku jistě optimisticky naprogramovaných odborníků se nyní vhodil ostrý klín. Bohužel ne poprvé, protože ti z nás, kteří jsme do projektu VIP kariéra vstoupili již v roce 2005, jsme před třemi roky zažili již jednu krizi s hrozbou ukončení celé snahy. Tehdy právě tým kolem dr. Zapletalové neuvěřitelným způsobem napnul síly na udržení projektu a tedy zajištění udržitelnosti původního záměru - vybudovat síť školních odborníků a jejich místa udržet v systému české školní praxe. Pod tímto krédem jsme povětšinou pokročili do návazného projektu VIP II přes cca. roční překlenovací období s vědomím, že peníze na psychology a speciální pedagogy s podporou MŠMT plynou dále z „Bruselu". Byl vytvořen časový prostor pro zajištění udržitelnosti projektu v budoucnu s vědomím, že tok financí z evropských fondů jednoho dne skončí.

Ve školách zapojených v projektu i nově vstoupivších se pracovalo dále a pokud by se neprokázal žádný jiný smysl zbudování školních poradenských pracovišť, pak mocný akcent na naplňování prevence v oblasti patologických jevů a jiných problémů vznikajících ve školách, se ukázal jako více než smysluplný. Platí, že výchovný poradce, metodik prevence i vedení škol jsou lidé disponující penzem postupů a metod v řešení potíží žáků, ale na rozdíl od školního psychologa musejí učit a tím se jim nedostává potřebného času k intenzivnějším intervencím. Školní psycholog či speciální pedagog tento čas má - pro žáky, pro rodiče, pro učitele, pro...

Jak popsat dnešní dny?  Na mnohých školách dokázali přijmout zatím jen mailem zaslanou „zklidňující" informaci ministra MŠMT o zachování financování těchto odborníků v překlenovacím období (opět překlenutí propasti?...). Jiní ředitelé po mnohých zkušenostech takovýto risk neakceptují a vyčkávají oficiálních cest řešení. Někteří odborníci ve školách setrvávají v nejistotě z budoucích časů, jiní pracují jinde, jiní tápou. Nepatřím k osobám, které jsou ochotny pracovat bez mzdy, bez pracovní smlouvy, bez jasných pravidel, takže jsem se zařadil k těm školu opustivším. Řeším své odborné uplatnění jinde.

Nemohu se zbavit jedné úvahy. Jak je možné, že po celý úsporný rok v naší zemi, kdy na každém kroku se nedostává finančních prostředků, kdy denně slyšíme z úst vedoucích činitelů slovo škrty ve všech pádech, kdy v mnoha rezortech (s podivem ne ve všech navzdory plošným proklamacím z loňského roku) se citelně seškrtaly platy zaměstnanců státu, dva měsíce před koncem roku jeden ministr najde patnáct miliónů na překlenutí nastalé situace. Možná je tak dobrý hospodář, možná je to má nevědomost o zacházení se státními financemi. Udivuje mě, že neprotestuje ministr financí a uvažuji, jak se dá vysvětlit učitelům škol, že tyto peníze budou třebas jim ukrojeny z mezd či odměn. Stali se našimi sponzory? V případě, že by bylo transparentně jasné, že projekt naváže od ledna 2012, věřil bych, že „půjčku" potřebných miliónů lze vrátit. Jak ale z diskusí cítíme, bez původního týmu autorů projektu další pokračování v nějaké životaschopné kondici očekávat nelze.

Co ještě uvést k obhajobě - koho, čeho, jak...

Nutno sdělit, že jako řadový psycholog zapojený v projektu jsem spolehlivě vnímal od března 2011 přípravu návazného projektu. IPPP tehdy byl schopen nás odborníky rozseté po celé republice průběžně informovat. V květnu bylo zřejmé, že projekt stojí na svých nohách a ujištění se nám dostalo v podobě prodloužení našeho setrvání ve školách do září, aby návaznost proběhla skutečně kontinuálně. I přes faktické sloučení IPPP s jinými organizacemi jsme stále doufali v zachování nastavených parametrů a prázdniny jsme věnovali přípravám práce s žáky v novém školním roce. Dostačující se nám jevila informace o získání potřebného času k doladění projektu pro jeho spuštění od října 2011.

Nyní však intenzivně pociťuji náraz naší lodi na útes, jejíž záchranu řeší ministerstvo „dočasným" pobytem v záchranném člunu... Bohužel tento pocit, dovolím si sdělit i za ostatní, prohloubil prožitky nicotnosti, vniveč vydané energie a okleštění motivace k další plavbě.

Na závěr snad jen telegraficky k připomenutí:

Projekt uvedený v život v roce 2005 nevznikal snadno a rychle. Myšlenka školních psychologů byla utvářena mnoho let předtím lidmi kolem vzniklé asociace československých školních psychologů. Byla prověřována zahraničními zkušenostmi, získala akademickou podporu.

Unikátnost projektu s cílem vytvořit v ČR nový užitý obor psychologie, připravit potřebný počet odborníků, vybavit je vědomostním penzem a zahájit jejich práci na stodvaceti školách je nezpochybnitelná. Zpochybnit nelze ani zájem vstoupivších odborníků o profilaci v tomto oboru  odborného působení.

Projekt byl v roce 2005 vnímán jako mimořádný svým rozsahem, finančním krytím a transparentností finančních toků ke konkrétním osobám na konkrétní činnost. Možná se stal vzorem pro jiné další projekty.

Krize před třemi roky bohužel prověřila nekompetentnost garanta - MŠMT. Úředník z pověření tohoto ministerstva oficiálně vystupující na závěrečné konferenci netušil kolik projekt stál, neskrýval údiv nad tím, že MŠMT bylo od prvopočátku garantem a také spolufinancujícím subjektem. Udivil jej i smysl projektu a potažmo nároky na udržitelnost.

MŠMT přesto s týmem autorů projektu našlo cestu k pokračování, dnes mohu spekulovat, zda ze strachu z hrozby navrácení vynaložených peněz...

Druhá fáze VIP II již bohužel nebyla jednoduchou cestou. Zasáhla ji byrokracie nárokovaná ministerstvem v podobě nesmyslných, navíc neustále se měnících výkazů, požadavků na zpracování podivných textů apod. Přesto zisky zůstaly - práce s třídními kolektivy, klimatem tříd, v prevenci šikany a jiných patologických jevů, čas pro děti, rodiny, učitele...

Aktuální dojem:                                                                                              

IPPP posledních patnáct let hledal plnohodnotný způsob zastřešení, metodické podpory a supervizní činnosti nad poradenským systémem českého školství. Tyto úkoly viditelně za vedení dr. Zapletalové realizoval. Minimálně sedm let dozadu odborné zaštítění pedagogicko psychologických poraden, speciálně pedagogických center a i školních poradenských pracovišť fungovalo. Teď celá situace vypadá jako příprava na pohřeb. Nabízí se leckteré spekulace, od snah zrušit celý systém a započít jiný nový, patrně méně nárokující (pokud vůbec) státní finance. I má paměť sahá k již dřívějším pokusům celý systém privatizovat. Říkávalo se, kdo bude mít zájem o prosperitu svého dítěte, nechť si služby poradenství zaplatí. Není třeba nyní dělat analýzu sociálních poměrů našich klientů v síti školního poradenství...

Co teď ještě dodat ?                                                                     

PaedDr. Mgr. Milan PFEIFER
psycholog

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Budoucnost

Dobrý den, reaguji na váš dotaz ve vašem článku, kde se ptáte, jak vidíme naši budoucnost. Upřímně, já moc růžově ne. Zajímalo by mě, co proto, aby byla růžová navrhujete ta vaše strana? Upřímně moc nevím, co jste vůbec zač. Jen vím, že jste proti green dealu a migraci. Děkuji Zamlíková

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Trump chce nejen Panamu, ale i Grónsko

10:17 Zbyněk Fiala: Trump chce nejen Panamu, ale i Grónsko

Připojení Kanady ke Spojeným státům jako 51. člen Unie, byl možná žertíček, ale úvahy o opětovném př…