My, Romové a občané ČR,

rezolutně odmítáme jakékoliv projevy rasového a jiných forem násilí, ať je pácháno jakoukoliv stranou či skupinou obyvatel v České Republice.

My, Romové tímto odsuzujeme extrémně napjatou situaci mezi Romy a majoritní společností, která vyústila v princip uplatňování kolektivní viny.

Paušalizace romského problému eskalovala do závratných měřítek, kdy se od nás, Romů, odvrací zády naši známí, sousedé a naši spolupracovníci z řad majority jen proto, že jsme Romové. Princip uplatňování kolektivní viny romského problému nám, slušným Romům brání v plnohodnotném zapojení se do společnosti a brání také našim dětem v jejich zdárném rozvoji. Lhostejnost vlády ruku v ruce s mediální "anticiganistickou" kampaní jen přilévají olej do ohně a tímto postojem nás, slušné Romy nálepkují za nepřizpůsobivé.

Mělo by se udělat maximum pro to, aby romské děti získaly plnohodnotné vzdělání, tedy hlavně proto, aby se romští rodiče nebáli a nesnažili své děti chránit před různým rasovým třením v normálních školách tím, že je raději pošlou do školy "zvláštní", kam je běžně zvykem romské děti umísťovat. Soustavná medializace negativních činů Romů, jak je vidno, se stala lukrativním zbožím ve volebních obchodech politických stran. Vladní činitelé tiše přihlíží veřejné identifikaci národnosti pachatelů trestních činů, která by neměla mít místo ve vyspělém demokratickém státě. Žijeme ve svobodném státě a musíme se schovávat!!!!!! Romové v ČR jsou schopni označit určité jednání jako diskriminaci, což je nezbytný krok k tomu, aby se diskriminace vůbec řešila. Pokud někdo z majoritní společnosti na demonstracích hlásá rasismus a xenofobii a vykřikuje nenávistné urážky proti romskému etniku, měl by za to být trestně zodpovědný. Antidiskriminační zákon v České republice v současné době platí jen, když se to hodí, jinak realita je opravdu jiná.

Zvyšující se tendence ve vymýšlení loupežných přepadení, která údajně páchají Romové, znásobuje nenávist a náladu proti Romům. Ani policie, ani vláda ČR to neřeší....Všemu je ponecháván volný průběh, jako ostatně celému problému sociálně znevýhodněných osob.
Nezájem o zlepšení této zapeklité a hlavně velmi nebezpečné situace se obrátil v neochotu a nevoli problém řešit. Ba naopak, kdo je proti Romům, ten je "in". Politici se před kamerami chytají za hlavu, že si nevědí rady, ale s návratem do jejich domovů pro ně tento problém skončil, kdežto my, slušní a pracovití Romové s ním žijeme ve dne v noci.

V SOUČASNOSTI PROBÍHAJÍ RPOTIROMSKÉ DEMONSTRACE NAPŘÍČ CELOU REPUBLIKOU

Je s podivem, že Češi demonstrují proti kriminalitě Romů a nejraději by vzali zákon do vlastních rukou, a přitom je vede sám člověk s kriminální pověstí, tímto však jak veřejnost, tak p. Kohout degradují policii a vládu ČR na neschopné a nám, pracujícím Romům znemožňují vykonávání každodenních povinností a zároveň stupňují strach o naše děti. A vůbec jako nejhorší vnímáme fakt, že naši sousedé drží v takových pochodech své děti za ruce.... tady už se nejedná o tzv. "nácky", to jsou obyčejní lidé, pracující, kteří učí své děti nenávisti
Vládní politika se má řídit schválenou koncepcí romské integrace na období r. 2010 až 2013, která byla schválena ještě za vlády Jana Fischera. Ta nejenže nabízí konkrétní řešení, ale jednotlivým resortům ukládá termínované úkoly, které však vláda neplní!!!!

Mezi prioritní úkoly patří oblast vzdělávání, zaměstnanosti, podnikání, dále prevence kriminality, sociální ochrana a předlužení bydlení. Jsou to nesmírně odborné body a my se můžeme bavit, jestli jsou potřebné, ale tvářit se, že je vše v pořádku, když existuje koncepce, jejíž zadání se neplní, je neuvěřitelné a přinejmenším to ukazuje na laxnost a neodbornost vlády, čímž ji samozřejmě my - Romové v České republice podezříváme přímo z úmyslu!

Výše uvedené aspekty nás, Romy začínají velmi silně přesvědčovat o tom, že veškeré protiromské akce a nálady mohou být organizované z vyšších míst představenstva České republiky a to některým z nás signalizuje podnět k odchodu z ČR proto, aby jinde Romové našli nejen rovné příležitosti k důstojnému životu, ale hlavně ochranu zákona,tak jak ústava zaručuje.

Petra Geciova a Alena Conk Sendreiova