Jako pacifista nebudu vojenskou sílu Ruska hodnotit. Vždyť všechny zbraně, ať jsou z východu nebo západu naší země, nakonec usmrcují nevinné lidi. Někdo mohl tuto přehlídku vnímat jako demonstraci síly, mě však zaujalo něco úplně jiného.

Vlastenectví, asi stejné vlastenectví, se kterým Rudá armáda zvítězila nad fašismem. Sebevědomí a hrdost jednotlivých vojínů pochodujících před hlavní tribunou. Úcta k veteránům války, kteří při přehlídce obklopovali prezidenta. Hrdost na své předky, na svoji minulost. Pokora, s jakou prezident uctíval památku mrtvých. Národ, který se opírá o svoji historii, nezatracuje to, co jejich dědové, babičky, otcové a matky vytvořili, takový národ má budoucnost. Velké vlastenectví u Rusů zůstává i v době míru.

Ve světle jejich národního sebevědomí je o to více vidět nahota nás, kteří jsme schopni popřít sami sebe. Pošlapat vlastní minulost, pošlapat a pomluvit to, co jsme v dřívější, byť nelehké době, vytvořili, co vytvořili naši předkové. My jsme se podíleli na prosperujícím Československu, my jsme vybudovali to, co nám slouží dodnes. Vrátit se ke kořenům nemůžeme, protože je nemáme. To, na čem bychom mohli stavět, statečně pošlapáváme a ničíme. Všem musí být smutno z toho, jak ubohými se stáváme. Neúcta, lži, pletky místo umění vládnout a posilovat sebevědomí národa a tím i jeho budoucnost.

Ing. Alena Vitásková
9. 5. 2021