Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, často se dočítám, že ta či ona církev obdržela milióny na základě zákona o majetkovém vyrovnání mezi státem a církvemi.

Myslím, že naše veřejnost docela zapomíná, že jde ve skutečnosti o finanční odluku církví od státu, který nadále nebude život církví podporovat. Vždyť přinejmenším deset posledních let právě po tom různí aktivisté volají. Proto se zdálo vhodné spojit myšlenku na alespoň částečné odškodnění církví s tím, že nadále se o svůj provoz budou starat samy.

Slyším také, že církve nemají zbohatnout nebo neprohýřit své vlastnictví. Společnost nepochybně právem vidí církve jako instituce, kterým není lhostejný život společnosti ani osud jednotlivců v životní nouzi. Církev slyší na výzvy k většímu podílu na charitní práci v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb.

Bez ohledu na budoucí vývoj, tedy ještě před platností zákona, už dnes církve v Česku uvolňují každoročně 760 miliónů ročně na charitativní projekty. Služba člověku formou charity a nadace ADRA je jeden ze sloupů činnosti církví.

Je však dobré zeptat se na motivy této činnosti. Je to život z víry, bohoslužby, kdy se stáváme opravdu duchovními a kulturními stánky. Tak to bylo v životě církve od počátků české státnosti. Opravené a udržované památky k nám přivádějí statisíce turistů. Jde o významný podíl v příjmech do státní pokladny právě z turistického ruchu.

Větší prostředky na opravy povedou ke snížení nezaměstnanosti právě v oblasti stavebnictví nebo uměleckých řemesel. Církve se neobejdou bez duchovní a intelektuální formace, tedy výuky v církevních školách nebo ubytování na internátech. To vše slouží bez ohledu na náboženské nebo politické přesvědčení všem občanům naší země.

Chápu obavy o život a práci církví. Nicméně ty nemohou dovolit zpochybňování, urážení a pomlouvání těch, kdo naší společnosti slouží. 

Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky  |  Stanice: ČRo Radiožurnál