Žáci, jejichž mysl vždy ovlivňovala přirozená dětská pohodlnost a neschopnost dohlédnout na význam vzdělání, si dnes mimořádně hlasitě kladou požadavky, aby nebyly zatěžováni podle nich zbytečnostmi, neboť to co po nich učitelé chtějí lze pouhým kliknutím nalézt na internetu. Rodiče si v podstatě přejí to samé, neboť ač na své děti nemají čas, v horším případě chuť se jim věnovat, přesto si přejí, aby to na vysvědčení jejich dětí nebylo poznat. I učitelé se tomuto trendu přizpůsobili a tak po zkušenostech, že se stavovská zásadovost nevyplácí, rezignovali na primární zájem co nejvíce naučit, ale v co největším klidu odučit.

Viníkem tohoto zničujícího trendu je současná společnost, která se nevím proč obává občanům nekompromisně sdělit, že systém školství musí sloužit zájmům toho kdo ho platí a ne individuálním či skupinovým zájmům těch, kteří jsou jeho součástí. Proto by se neměl právě sloužící ministr školství Chládek bát prosadit  již v minulosti vyzkoušené pozitivní principy sociálního inženýrství, aby společnost na systému školství v budoucnu vydělávala. Tím myslím, že na práh dospělosti přivede žáky schopné se učit(pracovat), poslouchat cizí lidi, žít zdravě, v dobré fyzické kondici a hlavně  s pozitivním vztahem k solidární sociální odpovědnosti ke svému okolí, potažmo ke společnosti. A právě proto by podle mne měl žákům, rodičům a učitelům striktně oznámit, že s tím nemusí souhlasit, že se jim to nemusí líbit, ale to je tak to jediné co s tím mohou dělat, neboť demokracie cti netratí, pokud v zájmu celku a efektivního využití vynaložených veřejných prostředků nevyhoví individuální či skupinové pohodlnosti občanů. Věřím, že by na takto prosazované ministerské zásadovosti politicky neprodělal, ale vydělal.

Publikováno se souhlasem vydavatele.