Skutečně a naopak vidím, že jde prostě o provokaci (v podstatě). A ne? Ti... Tihle Švédové na ni sice mají snad plné právo, ale... Ale, pánové a dámy (a soudružky a soudruzi), pročpak to dali tomu kozlovi (me-e) a nechají naopak bez Nobelovy ceny umřít třeba stařičkého Paula Johnsona?

Že je to „jen" popularizátor historie?

Nic víc? Já bych řekl, že je vynikající, skutečně prvořadý spisovatel a současně geniální analytik a interpret historie.

Anebo mu „to“ nelze dát, že je - tak trošku (anebo dost) - pravičák?

Asi i proto... nemůže být... nikdy snad ani nominován a... A jistě je mu to jedno, ale možná... Ale dost možná dnes opakoval ženě jeden svůj dávný postřeh. Který?
Dostanu se k tomu. A víte, historii jsem nikdy moc neholdoval, ale pak jsem - jen tak namátkou - otevřel Dějiny amerického národa Paula Johnsona - a čtu si v nich dodnes. Co víc? Co přečtu, mi utkví! Budu proto číst i jeho Dějiny židovského národa a jeho Dějiny 20. století už si taky procházím. S tužkou.

Jeho krátké životopisy Napoleona anebo Stalina pokládám rovněž za perfektní. Nejde snad i o učebnice? Dětem by stačily tyto knihy na celém světě místo regulérních učebnic; já tomu alespoň věřím, a hle, právě tento člověk, Paul Johnson, sepsal už s příchodem Beatles zajímavou studii, ve které prorokoval, že kultura půjde s popem lidově řečeno do kopru, nu, a nedávno řekl to, co dnes možná znovu doma i manželce: „A je to ještě horší, než jsem tenkrát čekal.“

Na druhou stranu, a to uznávám, Dylan skutečně napsal velmi zajímavou autobiografii, jakou by v podstatě žádný jiný zpěvák sám „nezmákl“. Ale Kipling to není a Nobelovu cenu si zaslouží ještě méně než Obama (byť určitě víc než třeba Arafat).