Už v dobrodružství Rychlé šípy shánějí desky (Mladý hlasatel 30. 12. 1939, str. 54 souborného vydání) se objevila trojice chuligánů, i když ještě jiná, a... „Kluci, pojďte, proženeme trochu toho ježatce!“ vyzve na sedmém obrázku vůdce té bandy. Rychlonožka sebou následkem toho „švihne" a roztříští pár šelakových gramodesek. Inu, kdyby někdy Rychlé šípy „odpovědně“ točili co televizní sérii, přimlouvám se, aby byli už tito padouši předvedeni jako Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Je pravda, že by se příběh musel tím pádem přesunout až za moment památného založení Bratrstva.

Seriál o Rychlých šípech hlavní zloduchy dlouho postrádal, přesně řečeno do 8. 3. 1940. Tehdy se teprve postavila pětice vzorných chlapců „… proti Dlouhému Bidlu“ (str. 64), ale pozor. Už před tímto kolohnátem se objevuje Bohouš v kápi, jakási „Šedá eminence" v dětské verzi.

Nebo tedy Zelená eminence, budu-li důsledný. Bohouš je žalobník a chodí do třídy s Jindrou Hojerem. Jednou si postěžuje, že mu „hromotluk“ Dlouhé Bidlo ukradl Mladé hlasatele. Ty měly tehdy značný kredit, a tak se mohl zloděj s nimi hrdě promenovalo městskou čtvrtí. Co víc, mohl se stát objektem honu.

15. 3. 1940 tedy Šípy zachránily Bohouše a ještě stál na jejich straně; jenže byl tchoř (jak by klidně řekl i cudný a opatrný Foglar). Byl tchořem, a tak hned na úvodním obrázku dalšího pokračování (23. 3. 1940) smolí věru podivuhodný dopis zpráskanému Bidlu a spojí se s ním jat Stockholmským syndromem proti Rychlým šípům. Tchořům v jejich zbabělosti totiž imponují ti, kdo je bičují.

Bidlo a Bohouš navíc nezůstanou sami: jdou si za jistým Štětináčem pro talisman, jenž jim má pomoct k vítězství nad Rychlými šípy. Za pozornost přitom stojí, že i štětinatý chovatel krys je ochoten kočce řezat nožičku jen za Mladé hlasatele! Jakýkoli výchovný vliv onoho slavného časopisu se tu prostě neodráží a Bratrstvo je zpupně či jakkoli založeno v příběhu Dlouhé bidlo hledá kočičí pracku (str. 66). V úplné sestavě jsou ti tři ke spatření teprve na čtvrtém obrázku toho dílu, který sice Rychlé šípy zmiňuje, ale vůbec v něm nevystupují.