Charakteristika:

Pro pochopení toho, jak Andrej Babiš funguje, je třeba si jej nejdříve popsat. Představme si člověka, který podstatnou část života zasvětil tomu, aby byl ve svém životě úspěšný. Je velmi ctižádostivý a urputný, ale ne vždy se dokáže ovládnout. To[JP2] ovšem neznamená, že neví, co říká. Jen se v dané situaci neovládne a zapomene na dlouho učenou korektnost. Není mu to totiž vlastní. Z businessu je zvyklý řešit věci jinak. Představte si, že vlastníte 230 firem a zaměstnáváte okolo 35 000 lidí. A každý den pracujete na tom, aby bylo impérium větší, silnější a ziskovější. Je velmi direktivní, s tahem na bránu, nebojí se použít právo veta, protože: „Kdo to platí?“. Dokonce i v jeho politické straně je oslovován „Šéfe“. Agrofert vlastní sám, v hnutí ANO byl zvolen předsedou všemi hlasy, až na svůj. Není mu cizí jít na/za hranice zákonnosti – viz aktuální kauza Čapí hnízdo. Lze jej také charakterizovat slovem: predátor.

Historie:

Andrej Babiš uvádí, že se narodil do úřednické rodiny, která nebyla nijak prominentní. S tímto tvrzením ovšem nelze souhlasit: převážnou část dětství a dospívání prožil v rodině, která plně využívala výhod spojených s budováním socialismu.

Otec Andreje Babiše

Otec Štefan Babiš vybudoval svoji pozici v letech 1952 (vstup do KSČ) – 1957, tedy za období hluboké totality (například prezidentů Gottwalda, Zápotockého a Novotného a v období těsně po smrti Stalina a Gottwalda, v období vykonstruovaných procesů a rozsudků smrti). Štefan Babiš byl jedním ze zakladatelů katedry zahraničního obchodu VŠE na Slovensku. Po příchodu do Strojexportu v rozmezí let 1957 – 1961 byl vyslán do Etiopie a následně do Paříže, kde malý Andrej začal chodit do školy. Po návratu z Francie pracoval do roku 1965 v zahraničním obchodu. Andrej Babiš rád dává příklad, že otec byl ze strany i z práce vyhozen a tři roky nemohl sehnat pořádné zaměstnání. To je pravda jen částečně. Opět je třeba brát v úvahu období, kdy se tato událost stala. Začalo docházet k postupnému uvolňování poměrů, které vrcholilo v letech 1967 – 1968 (Dubček 1. tajemník UV KSČ, sjezd spisovatelů). Vrcholem bylo Pražské jaro, kdy byl Štefan Babiš jako většina rehabilitován. Na práci ovšem nečekal tři roky, ale pouhé tři měsíce, byť v tomto období musel slevit ze svých nároků. V lednu roku 1969 (po okupaci a opětovném zpřísnění režimu) mu byla vrácena stranická knížka, a byl vyslán do Ženevy (Švýcarsko), kde zastupoval Československo v GATT při OSN. (General Agreement on Tarif of Trade - Všeobecná dohoda o clu a obchodu). Mohl jet i zbytek rodiny, byť bratr Adriany Babišové (matky AB) emigroval po okupaci do Švýcarska. Za Štefana Babiše a jeho rodinu se musel zaručit až ministr zahraničního obchodu Andrej Barčák a garantovat, že Babišova rodina neemigruje. Podobná situace nastala i v roce 1973, kdy emigroval pro změnu synovec Štefana Babiše. Andrej Babiš již v tom období musel zůstat na Slovensku, otec ještě do roku 1974 pracoval v Ženevě. Po návratu Babiš senior pracoval v PZO Polytechna, kde zůstal až do důchodu. V 80. letech vedla na Babiše staršího Stb svazek, kvůli podezření ze zpronevěry. Šlo o zakázku na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku. Škoda byla vyčíslena na 13 mil. Kč. I tentokrát bylo stíhání odloženo s ohledem na rozhodnutí o amnestii prezidenta ČSSR ze dne 8. 5. 1985. Z výše uvedeného nelze rozhodně říct, že by rodina Babiše nebyla prominentní. Z období komunismu vytěžila rodina maximum a to i přes značné kádrové přestupky.

Jak se zrodil matrix Andreje Babiše

Andrej Babiš:,,Nebyl jsem žádný prominent‘‘ Andrej Babiš (nar. 2. září 1954) svého otce následoval na cestách. Vystřídal školy v Paříži, Bratislavě i Ženevě. Po nuceném návratu ze Ženevy nakonec studoval a odmaturoval na Gymnáziu Tomášíkova v Bratislavě roku 1974. Babiš chtěl kráčet ve šlépějích svého otce, proto nastoupil na obchodní fakultu VŠE se zaměřením Zahraniční obchod. Cílevědomý Andrej byl velmi dobrým studentem, dostával prospěchové stipendium, škola jej dle jeho slov nudila. Proto se zapojil při studiu do organizace AIESEC (Mezinárodní studenti v oboru ekonomie a obchodních věd – program pro nadané studenty) v podstatě jde o mezinárodní organizaci pro nadané studenty. Cílem AIESEC bylo „rozšířit vzájemné porozumění národů pomocí pochopení jednotlivců, a tak změnit svět jednoho člověka po druhém“. Je třeba si uvědomit, že o takových možnostech většinová veřejnost ani nevěděla. Pokud už mohl student využívat nějaké možnosti výměnného pobytu, pak výhradně do zemí SSSR. Ve druhé polovině 70. let byl tak vysokoškolák Andrej Babiš v organizaci, kde studenti zemí jako např. Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Nizozemsko, Norsko, Švédsko, USA, Švýcarsko jezdili na stáže. Samozřejmě toho využil a vyjel na tři stáže: 2x Francie, 1x Belgie (odtud následný velmi vřelý vztah k Francii a jeho letní sídlo). Andrej Babiš se následně stal prezidentem této organizace pro Československo. VŠE dokončuje v letech 1977/1978 s červeným diplomem. Rád bych ještě jednou čtenáře upozornil, že jsme nyní na konci sedmdesátých let v období tvrdého komunismu. Andrej Babiš, tou dobou 24 letý, vysokoškolský vzdělaný v oboru zahraniční obchod, jazykově vybavený: angličtinou, francouzštinou, němčinou, ruštinou a slovenštinou, se stážemi a kontakty v několika evropských zemích jak z východu, tak ze západu, s otcem v zahraničním obchodu, vstupuje do KSČ a s povahovou charakteristikou z úvodu článku, nastupuje do PZO Chemapol Bratislava a následně do státního podniku Petrimex (což je mateřská společnost budoucího Agrofertu). V Petrimexu dokázal uplatnit jak vzdělání, tak potřebnou jazykovou výbavu (Petrimex nakupoval fosfáty ve francouzsky mluvících zemích jako Maroko, Alžír, ale také z Egypta, Jordánska a Sýrie). Mnoho lidí francouzsky neumělo a tak se stává kádrovou rezervou, aby se v roce 1985 dostal do Maroka jako delegát Petrimexu, kde zastupoval okolo 15 podniků zahraničního obchodu (Lignu, Motokov, Kovospol, Chemapol a další podniky zahraničního obchodu). Prezident firmy s fosfáty byl dvojnásobný premiér a jeden z nejbohatších lidí Afriky Mohamed Karim Lamrání, který byl známý generálního ředitele Petrimexu. V tomto období se Andrej Babiš dostává do styku s STB. Všichni pracovníci zahraničního obchodu, pracující mimo území ČR, museli pravidelně podávat zprávy státní bezpečnosti o tom, s kým se v zahraničí setkali, o čem jednali a podobně. Vzhledem k Babišově postavení a k přímo ukázkovému kádrovému profilu, se lze domnívat, že i STB k němu přistupovala zcela jinak, než jak to mohl zažít normální občan v té době. Ctím presumpci neviny, nemohu doložit, že Babiš podepsal spolupráci s STB. S jistotou lze ale říct, že vazby musel mít už díky svému zaměstnání pravidelné (v rozhovorech nazýval tyto kontakty jako ‘‘hodnou STB‘‘). Také díky tomu, že převážnou část kariéry pracoval v zahraničí, byl vytěžován jiným způsobem a se zcela jiným přístupem. V Maroku prožil také sametovou revoluci a po šesti letech strávených v Maroku se vrací do Petrimexu na Slovensko na pozici ředitele obchodní skupiny, která vyvážela a dovážela hnojiva. V roce 1993 (po rozdělení Československa) Babiš odchází do Prahy založit dceřinou společnost Petrimexu – Agrofert (AGRO a FERT fertilisers - hnojiva). Petrimex do vybudování pobočky v Česku investuje desítky milionů korun. Agrofert má stejné zaměření jako skupina, kterou vedl v Petrimexu. Babiš tak má k dispozici veškeré potřebné kontakty i znalosti pro rozjezd. V letech 1994/1995 je ze strany Babiše a jeho zahraničních přátel ze Švýcarska provedeno převzetí kontroly nad Agrofertem. Nejdříve firma změnila právní formu ze s.r.o. na akciovou společnost a 11 měsíců poté Švýcarští kamarádi z firmy OFI vstoupili do Agrofertu a na zinscenované valné hromadě (zástupkyně, která měla zastupovat Petrimex, byla tou dobou prokazatelně v Anglii na služební cestě) navýšili základní kapitál z jednoho milionu korun na miliony čtyři. Petrimex, pro který byla částka 4 miliony naprosto směšná suma, se díky tomu k navýšení nemohl přidat, a stal se tak ve své dceřiné firmě minoritním vlastníkem. Andrej Babiš a jeho kamarádi se tak stávají majoritními vlastníky Agrofertu, podniku s hodnotou desítek milionů korun (díky úvodním investicím Petrimexu) a definitivně tak zpečetil svůj nástup.

Autor vycházel z podrobného životopisu Andreje Babiše, uveřejněného na stránkách hnutí ANO, který byl obohacen o veřejně dostupné informace. Text si neklade za cíl poškodit Andreje Babiše, ale poukázat bez PR přikrášlení na historii nejmocnějšího muže v Česku.