Ochranářská opatření by tak dopadla primárně na spojence USA z řad zemí G20 - Kanadu, Německo, Brazílii a Jižní Koreu. Šéf Evropské komise Jean Claude Juncker se proto již nechal slyšet, že odvetná opatření a stížnost u Světové obchodní organizace (WTO) by na sebe nenechala dlouho čekat.

Není to ostatně poprvé, co by se Spojené státy pokoušely zavádět ocelářská cla. Varovná je v tomto ohledu zkušenost George W. Bushe z roku 2002. Zavedl ochranná cla na prakticky veškerý dovoz oceli až do výše 30 % (s původním záměrem ponechat je v platnosti alespoň tři roky). Rozhodnutí bylo ale napadnuto u Světové obchodní organizace (WTO), která dala rychle za pravdu odpůrcům cel. EU dostala právo zavést odvetná opatření v celkové výši 2 miliard dolarů, které chtěla zacílit na zboží vyvážené z Michiganu a Floridy - klíčových států při soubojích o prezidentské křeslo.Dvacet jedna měsíců po zavedení cel tedy George W. Bush kapituloval. Navíc navazující studie ukázaly, že čistý efekt cel byl negativní a cla přispěla k celkové ztrátě pracovních míst - podle CITAC okolo 200 tisíc. A to jednoduše proto, že v navazujících oborech jako je strojírenství nebo stavebnictví je zaměstnáno v USA daleko více lidí než v samotném ocelářství. Dražší a méně dostupná ocel v nich jednoduše pracovní místa brala.

Zdá se ovšem, že tyto argumenty Donalda Trumpa nezastaví… Ocelářská obchodní válka je na spadnutí. Hlavním problémem pro světové ekonomiky by ovšem bylo, kdyby nezůstalo jen u oceli. Zatímco George W. Bush vcelku automaticky respektoval rozhodnutí WTO, u těžko předvídatelného Trumpa si tím investoři nejsou vůbec jistí… a podkopání autority WTO jako globálního obchodního rozhodčího, by bylo daleko větším problémem.

Jan Bureš
ekonom