Začte-li se přitom člověk do komentáře S&P k rozhodnutí o novém nastavení ratingu Maďarska, tak po přelouskání textu plného makroekonomických superlativů vůbec nechápe, jak tato země mohla být hodnocena ratingem tak nízko. Zdá se, že ratingové agentury jsou opět o něco pozadu za vývojem ekonomiky, když se Maďarsko ratingově stále ocitá na úrovni zemí jako Ázerbájdžán, Bolívie či Turecko.Méně politicky a více pragmaticky uvažující trh přitom pochopitelně vidí schopnost Maďarska splácet své dluhy úplně někde jinde a řadí jej z hlediska výše rizikové prémie do úplně jiné a vyšší ligy - někam k Polsku či Slovinsku (na první ligu jakou hraje ČR, zatím Maďaři nemají).

Jeden z pozitivních faktorů, který podle S&P přispěl ke zvýšení ratingu Maďarska je to, že výrazně poklesl podíl vládního dluhu vydávaného v cizích měnách a také výrazně nižší podíl nerezidentů na držbě zahraničního dluhu. A tím se oslím můstkem dostáváme k dnešku, kdy zasedá maďarská centrální banka. Její úrokové sazby se měnit nebudou, ale MNB může dále vylepšovat portfolio svých nekonvenčních měnových nástrojů, kterými tlačí domácí komerční banky k tomu, aby spíše než likviditu u centrální banky ukládaly, tak ji směřovaly na trh s vládními dluhopisy a pokladničními poukázkami. Výsledkem této větší poptávky jsou pak vysoké ceny, resp. reverzně nízké výnosy, které výrazně zlevňují financování vládního dluhu. Tato pozitivní spirála pak pochopitelně vede k nižším rozpočtovým deficitům a nakonec i k vyšším ratingům.

Jan Čermák
finanční analytik