Ta měla doladit proces transpozice evropské legislativy v rámci 4. železničního balíčku, který má liberalizaci železnice za celkem jasně nastolený proces vytvoření kvalitnějšího, efektivnějšího a bezpečnějšího systému služeb, které udělají železnici v Evropě čím dál více žádanou a konkurenceschopnější zejména ve vztahu k silnici, ze které se postupně přesune většina nákladní dopravy a čím dál větší objemy cestujících.

Česká republika je v případě železnice ostrůvek nepochopení záměrů Evropské unie s vlastním výkladem evropských směrnic. Čeština je košatá, ale myslíte-li  francouzsky, anglicky a třeba i rusky, jazykové překlady se různí a když do toho ještě přiložíte různé nápady lidí, kteří si na železnici prakticky nic nevyzkoušeli, vznikne nepropustná česká právní houština, kterou Evropa jen tak nevstřebá.   

Rok 2021 byl Evropskou komisí prohlášen za Evropský rok železnice, která má hrát klíčovou roli v boji za snižování emisí skleníkových plynů. Je to zároveň první celý rok, u něhož se předpokládala v celé EU aplikace jednotných pravidel, dohodnutých v rámci čtvrtého železničního balíčku. Rok 2021 rovněž přináší několik důležitých výročí v železniční dopravě: 20. výročí prvního železničního balíčku, 30. výročí vysokorychlostní železnice (TGV), 20. výročí Inter City Expresů (ICE), kterými však Česká republika zasažena není, a zřejmě proto jsou Evropský rok železnice i jeho vzletné evropské cíle české veřejnosti více méně utajeny. Zatímco sousední Německo, Polsko i Rakousko prezentují rozmach a obnovu železnice včetně kříšení zrušených a neprovozovaných železničních tratí, v České republice přišel ten nejlepší čas zabývat se konzervací dráhy, kterou přinesla jako nový prvek do české legislativy formou pozměňovacího návrhu novely zákona o drahách obdivuhodná iniciativa člena Správní rady Správy železnic - pardubického poslance Martina Kolovratníka a Ministerstva dopravy (MD).