Hergot, to tedy byla, a ještě je mánie! Už se fakt bojím, že otevřu konzervu a vyskočí Václav Havel, láhev piva a zase on! No, čeho je moc, toho je příliš.

Pravdoláskaři a a neukojení příznivci VH to s připomenutím jeho nedožitých osmdesátých narozenin přehnali. A ani si neuvědomili, jak medvědí službu  mu činí.
Přitom skutečná pravda o něm se vyslovit, a ani připomínat nesmí. Proto byl třeba umlčen chartista Jiří Wolf, který už před sedmi léty napsal své vzpomínky z disentu a to, jaký Havel skutečně byl. Nevyznělo to pro prvního polistopadového prezidenta vůbec lichotivě. Pravda leckdy také  bolí.

Režisér Jiří Svoboda v Parlamentních listech napsal, že Havla znal z šedesátých let. „ Ale osobně jsem se s ním setkal jen jednou. V té době byl dramaturgem divadla Na zábradlí. Pamatuji se, že kancelář měl v takové maringotce na náměstíčku před divadlem. Tam jsme si povídali o jeho textech. Z jeho tehdejší tvorby mně zaujala jen Zahradní slavnost,  ostatní jeho texty podle mne jinou formou opakovaly, co už napsali jiní autoři,“ tvrdí režisér. Vzpomíná také na setkání v Kroměříží kde se počátkem devadesátých let sešli předsedové všech politických stran a jednali o tom, zda má či nemá Československo žít pohromadě. Ale on takové zasedání vůbec neuměl řídit! Všem jen rozdal lístky kde bylo napsáno ANO a NE. Jakoby to byla nějaká tombola! Nebýt tehdy Václava Klause, dopadlo by to tenkrát katastrofálně. Jiří Svoboda dále uvedl, že Václav Havel vůbec nechápal jak funguje parlament. Zklamal jej, když rozpoutal hon na Agrokombinát Slušovice, „Kredit u mne definitivně ztratil v době jugoslávského napadení vojsky NATO. Jeho teze o humanitárním bombardování se stala nesmrtelnou. I když se spekuluje, že to tak doslovně neřekl, důležité ale je, že se z něj stal válečník,“ píše Jiří Svoboda. Havlovi se dá zazlívat spousta věcí. Naprosto nesmyslná amnestie, jeho podíl na devastaci našeho průmyslu i zemědělství...  I ti, co ho dobře znali, tvrdí, že buď byl tak naivním snílkem, a politiku a život viděl jako absurdní divadlo, anebo, což je také možné, plnil něčí  zadání. Obojí asi bude pravdou. A lidé z jeho okolí, přiznávají, že také těžce nesl, že nikdy nebyl navržen na Nobelovu cenu, kdežto Lech Walesa ano.

Vůbec se také nesmí mluvit a nezkoumá se, jak to bylo s jeho údajnou spoluprací s StB. Přitom existuje spis, který má mít číslo 24486, který dokazuje, že Václav Havel byl od června 1965 kandidátem tajné spolupráce, tudíž spolupracovníkem StB. Kdoví, jak to bylo? Konečně na více lidí z jeho okolí se později  provalilo, že různě spolupracovali s komunistickou tajnou policií.

Z VH se udělal umělý fenomén. A nyní zažíváme komickou situaci, kdy je Havel hloupě zbožňován. Trefně to napsal hradecký rocker a zakládající člen ODS Petr Štěpánek, že dochází ke Kim- ir-  senaci Václava Havla a fučikizaci Věry Čáslavské.  Petra znám, nikdy se nebál plout proti proudu. A to je dobře. Je málo těch, co mají jeho odvahu.

Nechme bloudící duši Václava Havla spát. A nedělejme z něj to, co nikdy nebyl.  A stále platí potvrzená moudrost, že dějiny jdou po spirále. Tudíž se vracejí. A jednou přijde čas, který pravdivě zhodnotí osobu Václava Havla... A možná, že už v té době se budou stavět lavičky a sochy „nových hrdinů pomíjivých okamžiků..“.

Jiří Košťák