Slavia v osmifinále Evropské ligy měla včera proti sobě vysoce ambiciózní tým Rangers FC, který se vlastně již stal, mnoho kol před koncem skotské ligy, mistrem Skotska. Ovšem zřejmě ještě ambicióznější nežli jeho tým je anglický trenér Glasgowa Steven Gerrard. Ten, podle mého názoru udal tón celému utkání a připravil taktiku svého týmu, spočívající v podstatě v represáliích vůči hráčům Slavie po celém hřišti. Nevyjímaje ani brankáře.

Komentátoři ČT Sport se snažili celou věc odívat do přijatelného hávu. Ale zejména L. Zelenka přeci musel vidět, že hráči skotského týmu prostě jdou za svým, tedy za vítězstvím a postupem, často za hranicí brutality a velmi často na hranici či za hranicí duševní příčetnosti. Kdyby Gerrard chtěl, tak by svůj tým o poločase mohl uklidnit a vysvětlit mu, že proti stoprocentně připravenému soupeři na všechny zákeřnosti a brutality protivníků i s benevolencí rozhodčího po dlouhou dobu v zápase, nelze ničeho moc dosáhnout. Slavia je zkušený tým, odolný, když na to přijde i dostatečně tvrdý.

Již v pražském utkání jsem si povšiml, že hlavní hvězda glasgowských, Kolumbijec Morelos, je možná hbitý fotbalista, ale také velký simulant, který přihrává běžné obranné zákroky soupeře zvuky obvyklými v nočním orinockém pralese.

Již v pražském utkání „orasoval“ Morelos momentálně největší hvězdu Slavie, Stanciua, úderem na koleno, který po několika minutách vedl ke Stanciově odstoupení ze hry. Se soupeřem, který chce jen destruovat, a to byli včerejší Rangers FC, se nedá hrát fotbal. To ostatně Gerrard a jeho tým neměli ani v plánu, protože si velmi dobře uvědomili, že za Slavií fotbalově zaostávají.

Během dvou zápasů si se Slavií nevytvořili vlastně ani jednu vyloženou gólovou šanci. Jediný gól, který dali v Praze, padá na vrub nedorozumění v obraně červenobílých a jisté ležérnosti brankáře Koláře.