Mohu mít výhrady k Janu Hamáčkovi (a také je mám), ale nebylo pro mě vůbec složitým rozhodováním, pokud se dívám na intelektuální výkony jednotlivých kandidátů. Zejména v rozhovorech s médii, kde je vidět alespoň nějaká kvalita. A ta kvalita je vidět ze všech kandidátů jen u Hamáčka.

Také jeho počin z tohoto týdne, kdy rozeslal členům ČSSD svůj předvolební prospekt, mě přesvědčil o tom, že přistupuje k volebnímu sjezdu ČSSD profesionálně dobře připraven. Ve svém prospektu shrnuje mj. to, co se ČSSD za tři roky práce ve vládě a v poslanecké sněmovně povedlo. Nejsou to ani malé a už vůbec ne špatné věci. Prostě sociální demokracie vstoupila do vlády a k přípravě vládního prohlášení programově dobře připravena. To, že se hnutí ANO snažilo utlumit anebo si přivlastnit řadu úspěšných programových záměrů je sice smutné, ale i přesto je možné hodnotit aktivity sociální demokracie ve vládě pozitivně.

Jan Hamáček říká ve svém prospektu na předsedu ČSSD vcelku jasně, co chce prosazovat, pokud bude i nadále stát v čele sociální demokracie. V prospektu pro členy uvádí základní programová témata. A myslím, že jsou to jasná a mnohdy tradiční, sociálně demokratická témata. Celkem srozumitelně vyjadřuje svůj názor na budoucí směřování sociální demokracie tím, že nechce mít ze strany oranžovou TOP 09. A že hlavním cílem sociální demokracie je rozvoj institucí sociálního státu. A to i v případě, že by na to zůstala v budoucí poslanecké sněmovně sama.

Naopak, poslankyně Valachová zvolila jiný přístup. Chápu, že poslankyně, která sama sebe vytáhla jako kandidáta na předsedu ČSSD z klobouku, před pár dny, nemůže oslňovat skvělou formou a úpravou předvolebního prospektu jako J. Hamáček. O to více by měla mít jasno, co chce prosazovat v programové oblasti. Valachová slíbila, že ve středu (tedy dnes) zveřejní své programové záměry a cíle. Jinak v jejím sáhodlouhém rozhovoru pro Aktuálně.cz není vlastně nic konkrétního. Floskule o tom, že jen ona je tím správným kandidátek, který představuje změnu, nepřináší vlastně nic.

Přitom jí chybí jakákoliv sebereflexe velkých chyb a přehmatů, kterých se dopustila jako ministryně školství. To, že svými chybami a přehmaty způsobila odcizení sportovních klubů a spolků, tedy naprosté většiny sportovního prostředí, od sociální demokracie, je smutné. Přitom spojení se sportovními svazy a organizacemi budovali v posledních 30 letech dvě politické generace sociálních demokratů. Myslím si, že jsem se na tom také dlouhou dobu, ať už na pražské radnici anebo později jako předseda vlády či předseda ČSSD, také podílel.

Valachová naprosto odmítá jakoukoliv souvislost své činnosti coby ministryně a kauzy sportovních dotací, jejíž vyústění právě probíhá u Městského soudu v Praze. Výpovědi lidí z ministerstva školství (MŠ) – odborných referentů i vedoucích pracovníků MŠ, které v té době řídila, jsou tristní. Někdy vedou až k humornému vyústění. Prostě to bylo děsivé představení. Tehdejší ministryně školství na té tragikomedii má pochopitelně velký podíl. Takhle je to vnímáno v široké veřejnosti.

Pochopitelně si nemyslím, že delegáti sjezdu ČSSD jsou tak povrchní a trpící ztrátou paměti, aby nedokázali vyhodnotit její „přínos“ pro ČSSD. Pokud však bude postupovat, a myslím si, že bude, v kolech voleb vedení strany v bloku společně s Petříčkem a Štefanem, není bez šancí se uplacírovat ve vedení ČSSD coby místopředsedkyně. Tedy, pokud by snad delegáty posedl amok a předsedou ČSSD by byl zvolen Pocheho kůň T. Petříček. Pak by opravdu nebylo nic nemožné.

Bývalá ministryně, dnes poslankyně za ČSSD, bojuje o svou další politickou kariéru. Funkce poslankyně je pro ni vrcholná společenská pozice, kterou se svými schopnostmi ne zrovna skvělého právníka, mohla dosáhnout. A tak chce být ještě alespoň chvilku u toho, tedy ve sněmovně. Statisíce lidí v téhle zemi si ovšem pamatují, jak někdejší ministryně prosazovala hlava nehlava inkluzi v základním školství. Bez ohledu na postoj rodičů (a často celých rodin), dětí a učitelů. Nejlepším řešením inkluze ve školství by byla dobrovolnost. Prosazovat inkluzi jen tam, kde je o ní zájem a kde jsou k ní vhodné podmínky, včetně financí. Projekt inkluze v základním školství – tento projekt sociálního inženýrství, znepřátelil sociální demokracii spoustu potenciálních voličů a také mnoho komunálních politiků. Prostě i pokrok je uměním možného. Obávám se, že přístup řešení hlava nehlava v případě inkluze, znamená pozdržení této veskrze dobré myšlenky o řadu let. Škoda.

Poslankyně Valachová si vůbec nic z takovýchto obludných nezdarů nedělá. Fantazíruje dál o tom, co by se mohlo, co by se mělo a co druzí neudělali. A bude fantazírovat až do konce své kandidatury, tedy v sobotu. Uvidíme, kolik delegátů jí sedne na lep.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele