Vycházel jsem z toho, že budou chybět dva nejdůležitější hráči obrany týmu – brankář Kolář a stoper Kúdela. Naštěstí pro Slavii se v brance zjevil doslova jako fantom v dvojité masce, brankář Kolář.

A to přesto, že se ještě léčí ze zlomeniny lebeční kosti, způsobené bezohledným zákrokem hráče Rangers FC v předchozím kole Evropské ligy. Domnívám se, že zařazení Koláře do mužstva bylo klíčovým momentem, protože takto vyrovnaná utkání rozhoduje i psychologie. Prostě neohrožený brankář i přes zjevný fyzický handicap jde do boje a prokazuje vzácné morálně volní vlastnosti.

Taková je ale vlastně celá dnešní Slavia. Mužstvo určitě není bez chyb, bez slabších míst, ale bojuje až do konce.

Na Arsenalu i v utkání se Spartou měla Slavia slabší začátky. Na svém hřišti v nedělním utkání proti Spartě, jakoby byla na začátku myšlenkami stále ještě v utkání s Arsenálem. Trenér Trpišovský v utkání se Spartou přestavěl nejen sestavu, ale také herní pojetí. Zmizela rychlá křídla Sima a Olayinka a přesto Slavia zvítězila.

Přitom Sparta vstoupila do utkání výborně. Napadala Slavii vysoko na její polovině. Vytvářela si poměrně lehce brankové šance, které stejně lehce neproměňovala. Na rozdíl od minulosti např. před deseti lety však dnešní Sparta nemá vítězného ducha. Domnívám se, že kdyby Slavia dostala na začátku utkání gól nebo dva, stejně by nerezignovala a bojovala by až do konce, možná o remízu a možná o vítězství. To dnešní Sparta zatím nedokáže. Trenér Vrba je u ní příliš krátce, i když už v mnohém dokázal své schopnosti při vedení týmu.

Teď už je to o tom, že by byla škoda nepostoupit. Byla by to škoda pro Slavii i pro český fotbal. I když k tomu, aby Slavia dostala náš národní koeficient na 15. pozici v Evropě a zajistila tak, aby se od podzimu evropských fotbalových soutěží účastnilo ne čtyři, ale pět českých mužstev, by Slavia zítra musela vyhrát nad Arsenalem. A poté ještě v jednom utkání v semifinále, pravděpodobně s Villarealem (pokud ovšem Villareal udrží svůj náskok nad Dynamem Záhřeb z prvního zápasu v Chorvatsku). Proč být ale neskromný. Rozdíly mezi mužstvy v této kategorii evropských mužstev, která patří do druhé a třetí desítky fotbalových týmů v Evropě, nejsou velké.

Slavia má zarputilost, velké individuality, skvělou koncepci obranné hry a nápaditého trenéra, jehož přístup je všechno jiné nežli konzervativní. Zítra to bude zkrátka zajímavé.

Tak mě napadá, když tendenční média dnes posuzují působení dvou adeptů na ministry za ČSSD i z hlediska jejich angažmá ve vztahu k Číně, že je dobré zmínit, že čínská investice do Slavie je prostě skvělá. Zas tak mnoho peněz to nebylo a dnes už by Slavia byla schopná nejspíš zajišťovat postupnou návratnost investice svým čínským majitelům. Během relativně krátké doby se díky čínské investici a skvělému českému sportovnímu i podnikatelskému managementu podařilo dotáhnout Slavii možná již do druhé desítky evropských týmů.

Ale zpátky na zem. Zítra, jak věřím, Slavia postoupí do semifinále Evropské ligy.

Včera jsem se díval na druhý zápas Ligy šampionů mezi Paris Saint Germain a Bayernem Mnichov. Tedy mezi dvěma zřejmě nejlepšími evropskými kluby. Pařížané před týdnem vyhráli v nádherném zápase v Mnichově 2:0. Německý tým (myslím, že v něm ani nebyla většina Němců) se zarputile pokoušel zvrátit výsledek ve svůj prospěch, což se mu povedlo jen do určité míry. Bayern vyhrál „jen“ 1:0 a nepostoupil.

Chci ale zmínit jinou věc. Při vší úctě ke Slavii i k jejímu současnému soupeři (Arsenalu) i předchozím soupeřům (Leicestru), tak ten včerejší fotbal byl prostě někde jinde. Všichni byli skvělí ve zpracování míče. Všichni se snažili tvořit, všichni se snažili o fair hru (na rozdíl např. od Rangers FC). Vynikající profesionálové k sobě měli navzájem úctu. I když včera PSG prohrál, byl, alespoň podle mě, fotbalově lepším týmem. Tedy o něco málo lepším. Především díky Neymarovi a Mbappému. Zejména Neymar byl včera jen těžko k udržení. PSG, myslím, nastřelil třikrát tyč či břevno. Bylo se na co dívat a určitě se díval i trenér Trpišovský a snad i něco z herního projevu obou zahraničních týmů okoukal.

Jinak jsem rád, že několik dalších českých týmů se, alespoň podle mě, vydává herně správným směrem. Jsou to Sparta, Slovácko, Jablonec. Chtějí se herně co nejrychleji přiblížit Slavii a pokud se to stane, tak se dříve nebo později začnou prosazovat i ve fotbalové Evropě. To je to, co potřebujeme. Teď by to ještě chtělo úspěch národního týmu na letošním ME ve fotbale.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele