Kompromis je, když obě strany ustoupí a ani jedna neodchází poražena. Ještě na jaře tohoto roku ministerstvo financí odmítalo jakoukoli regulaci odměn zprostředkovatelů jako protitržní a potenciálně protiústavní přílepek do zákona, dnes souhlasí s jeho zavedením. Ještě v létě ministr Babiš publikoval článek, odmítající regulaci čistě rizikových pojistek jako ochranu zájmů pojišťoven, kterou nelze odůvodnit ochranou spotřebitele. Dnes je na stole návrh, který zavádí plošnou regulaci životního pojištění bez ohledu na to, zda se jedná o rezervotvorné či rizikové. Ochrana spotřebitele tak šla zjevně stranou.

Údajný kompromis má spočívat v tom, že odměna za zprostředkování pojistky nebude nijak zastropována, ale pouze stejnoměrně rozložena do pěti let. V praxi to znamená, že některým firmám či jednotlivcům, kteří se doposud na životní pojištění specializovali, poklesne skokově příjem až o osmdesát procent. Jedná se o drtivý propad, který mnoho firem nemůže ustát. Současně lze očekávat pokles prodeje, který se odrazí i na hospodaření středních a malých pojišťoven. Absence stropu na odměnu je v této souvislosti bezvýznamnou úlitbou, která má vyvolat dojem, že i strana velkých pojišťoven v něčem ustoupila.

Regulace provizí životního pojištění je obhajována tvrzením, že klienti jsou poškozováni nepoctivými zprostředkovateli, kteří je přemlouvají k „přetáčení“ smluv, aby získali odměnu za uzavření nové smlouvy. Ponechme nyní stranou, kolik smluv takto přetočí samotné pojišťovny, když například zjistí, že klientům přislíbily příliš štědré zhodnocení úspor.  Podstatné je, že klient může v takovém případě skutečně přijít o část svých peněz, ale pouze v případě, že má uzavřeno životní pojištění, které kombinuje pojistku se spořením.  V tomto případě je mu kráceno tzv. odkupné, tj. ta část peněz, kterou si spořil.

Životní pojištění s rezervotvornou složkou je navíc státem daňově zvýhodněno a tak lze chápat zájem státu na ochraně spotřebitele. Jak ale vysvětlit regulaci provizí u té části životního pojištění, kde si klient nic nespoří a jeho pojistku lze bez jakékoli újmy převést k poskytovateli s výhodnějšími podmínkami či nižší cenou? Jednoduše nijak. Poslanec Šincl ani další zastánci této regulace nikdy žádné důvody neuvedli. Důvod je jednoduchý, Nejsou totiž veřejně hajitelné, protože se jedná o obchodní zájem několik velkých pojišťoven, které si tak chtějí udržet své klienty a zabránit jim v přechodu k levnější konkurenci.  Je zřejmé, že taková "ochrana" musí klienty poškodit.

Není to tak dávno, co parlament přijímal zákony, které usnadňovaly přechod mezi telefonními operátory, dodavateli energií či poskytovateli hypoték. Vždy to přineslo zvýšení konkurence a pokles cen. Dnes je zřejmě jiná doba. Parlament pomůže vytvořit oligopol velkých pojišťoven se zahraničními vlastníky a tisíce domácích živnostníků pošle na „pracák“.  To je podstata koaličního kompromisu, který se poslanci bez dlouhých řečí chystají schválit.

Jiří Šindelář

Předseda USF (Unie společností finančního zprostředkování a poradenství)