Když jsem se stal tuším v březnu roku 1990 předsedou Československé strany socialistické a porazil Havlova spolužáka z gymplu  Honzu Škodu, stejně jako představitele národních socialistů Josefa Lesáka, byl první Havlův telefonát, který jsem obdržel, typický. Svou ráčkovanou češtinou mi jednou větou poblahopřál a následně mi sdělil, že mě sejme v Hovorech z Lán, protože jsem ve svém závěrečném projevu na sjezdu prohlásil, že budeme trvat na názvu „Československá republika“. Sejmul mě, protože jsem odmítal respektovat jeho fantasmagorické nesmysly ohledně názvu republiky tu s pomlčkou, tu jako těžkopádná Česká a Slovenská federativní republika. Vzal jsem to na vědomí, ovšem nesouhlas prezidenta v tom revolučním období měl na mou stranu drtivý dopad.

Nedovedu si představit, že bych s ním někdy s něčím souhlasil. Milovaly ho USA a on jim jako mátožný tu důvěru bezvýhradnou podporou za jakýkoliv jejich zločin dával. Miloval války, které USA vedou, miloval humanitární bombardování Jugoslávie… Odpudivé.

Nikdy jsem mu neodpustil omluvu za „vyhnání“, správně transfer či odsun oné páté kolony Adolfa Hitlera, z našeho území, sudetských Němců. Odpudivé…

Přesto vím, že například, když šlo o přejmenování ruzyňské letiště, a diskutovalo se o tom ještě v době, kdy havlisté nijak zvlášť neprovokovali a nerozdělovali tuto společnost jako dnes, se jako obchodní artikl pro cizince dal název zkousnout.

V tom je totiž ta absurdita: Západ svého vždy loajálního syna Václava Havla bral jako symbol této země. Že jím není a není jím pro nás, pro většinu Česka zcela čím dál tím více…je zřejmě. Ale pro turistický ruch, no budiž. Každá země si šoupá své prezidenty na názvy letišť…

Ovšem neskutečná drzost, že jakási Nadace Václava a Dagmar Havlových v době, kdy se k Havlovi, kromě 95% novinářů, což je maximálně pár tisíců a potom samozřejmě TOP 09 nikdo nehlásí, žádá zaplacení 30 000,- Kč za jeho užití je neskutečnou drzostí.

Tato Nadace by přece ještě za to měla platit, že je někdo ochoten toto jméno vyvěsit.

Mimochodem, jestli si někdo myslí, že mám radost z tohoto článku a mých závěrů, tak se mýlí. Byl jsem odchován k lásce k 1. republice, k T. G. Masarykovi a Edvardu Benešovi. V podstatě je dodnes, ačkoliv jsou dávnou minulostí, považuji za jediné své prezidenty. Intelektuálně i programově převyšovali nejen své české soupeře, ale i tehdejší Evropu.

V listopadu minulého roku, při proudu oslav k 25 výročí 17. listopadu jsem založil facebookovou skupinu: „ 25 let od cinkání klíčů stačilo. Chceme změnu.“

Po roce 1989 jsme neměli ani Masaryka ani Beneše.

A Havel byl jen podprůměrný scénárista, jehož díla byla zveřejňována jen proto, že byl pro Západ disidentem. Dívat se na ně nedalo. 

Řekl bych, že patří k logice toho, co Havel založil, že příživníci tvořící jeho Nadaci, chtějí jen prachy.

Jestli o něčem svědčím dnešní stav společnosti, pak o jednom.

Počínaje oslavou multikulturní společnosti, masovým přílivem uprchlíků, přes nekritické podlézání Západu musíme Havla a havlismus jako takový odmítnout.

Dost bylo Havla a havlismu.