Jakožto student Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL jsem byl před půl rokem právě v tomto zařízení na hospitaci a z diskuze s teď už exředitelkou ústavu paní Ing. Markétou Sochorovou, ale i se samotnými údajnými oběťmi mohu jen říci, že to rozhodně není tak, jak nás v posledních týdnech ujišťují z televize a z novin paní ministryně školství Kateřina Valachová, paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (obě ČSSD) nebo paní ombudsmanka Šabatová.

Tehdy ještě ředitelka ústavu paní Sochorová si v rámci besedy s námi (studenty TUL) několikrát postěžovala, že lidé od ombudsmana, kteří jsou pravidelnými návštěvníky tohoto a jemu podobných zařízení, rádi hážou vedení klacky pod nohy. Ono je jasné, že zaměstnanci ústavu pro chlapce se zvlášt zvladatelným chováním nebudou úplní miliusové. Na druhou stranu, měli lidé ve výchovném ústavu prostě nebezpečnou část populace, která mnohdy přepadala lidi za bílého dne. Obyvatelé Chrastavy by mohli jen vyprávět, proč byli za přísný režim, který ve výchovném ústavu panoval, jen a jen rádi. Je sice pěkné, že pseudozastánci lidských práv mají krásně načtené paragrafy, ale je jasné, že život nechodí podle paragrafů a podle toho, jak si přejeme. Kdyby to tak bylo, nebyl by přece důvod umísťovat právě tyto chlapce do těchto zařízení. Rovněž je jasné, že když byla na návštěvě v ústavu právě ta, či ona delegace, chovali se hoši úplně jinak, než běžně.

To vím ostatně ze samotné diskuze právě s těmito kluky. Ti se nám k tomu, že se při podobných návštěvách chovají zcela jinak než normálně, i přiznali. Zároveň nám několikrát zopakovali, že se jim ale v ústavu nevede až tak špatně a především to, že chápou, za co tam musí být. Ony jsou totiž zjevně podle obou paní ministryň krádeže, přepadávání lidí, braní drog, či bití učitelů na školách úplně v pořádku a kluci mají být opět řádně začlenění do kolektivu... Na otázku, co chtějí kluci dělat po opuštění ústavu, byla jejich nejčastější odpověď: "půjdu do basy za tátou".

Nakonec takový malý dotaz adresovaný právě zmíněným ministryním, ale i všem dalším, kteří mají s koncem tohoto výchovného zařízení něco společného. "Těšíte se, až zase dožene někdo svého učitele k sebevraždě, jako to bylo letos v únoru? Těšíte se na to, že už velmi brzy - pravděpodobně díky vám - stoupne kriminalita v řadách mládeže?"

Josef Zdobinský, student VŠ