Otevřený dopis jednoho z pěti členů dobrovolného spolku Centrum pro dokumentaci totalitních režimů otřásl Úřadem vlády České republiky. Hlavně jeho předsedou. Demonstrativně odmítl spolupodepsat jmenovací dekret bývalému politickému vězni do Etické komise. A to navzdory podpisu prezidenta republiky a vrchního velitele branné moci České republiky.

Centrum pro dokumentaci totalitních režimů je zapsaným spolkem, dříve občanským sdružením. V roce 2014 jej založili čtyři propuštění badatelé Ústavu pro studium totalitních režimů. Jedná se o právní subjekt dobrovolníků naplňujících ve svém volném čase bohulibého koníčka. Přístupný všem. Podle zákona o archívnictví je pak badatelem každý, kdo, volně řečeno, čte knihu. Bez ohledu kolik stran.

Miroslav Vodrážka, přes vážnost své dlouhodobé pracovní neschopnosti, napnul hýždě a otevřeným dopisem ústavnímu činiteli zavelel, že nesmí, ale nesmí za žádnou cenu Srpa do komise spolupodepsat, protože Srp byl fízl. Sám Vodrážka, jak svědci vzpomínají, před třiceti lety demonstroval za jeho propuštění z vězení, bezpochyby proto, aby kapitalismu ukázal, jak obludný je komunistický režim, který zavírá své řízené agenty.

Epicentrem aféry, která živila tisk celý týden, se stal důvěřivý Slávek. Před dvěma lety jej fotografové na francouzském velvyslanectví postavili vedle Karla Srpa. Než zmačkli spoušť, předseda Jazzové sekce se pana premiéra tiše zeptal, zda jej nebude kompromitovat. Odpovědí byl premiérův milý úsměv.

Tyto časy jsou však pryč. Bohuslav Sobotka chválený i jebaný za váhavost s přistěhovaleckými kvótami si vyhrnul rukávy: Nepodepíšu! Nebylo to kvůli lidovcům, jak spekuloval tisk, ani že posledním s kým hovořil, než šel k mikrofonu, byl vyšachovaný ministr, který nesmí ani za bezpečnostní rám Pražského Hradu. Veřejnost užasla nad nezvyklou rozhodností třetího muže země.  

Bohužel, Bohuslavu Sobotkovi kdosi připravil politicky rozbředlý terén. Jak příroda Napoleonovi.  Naletěl.

Centrum pro dokumentaci totalitních režimů v části měšťanského domu v Praze 7 není totožné s několikapatrovým respektovaným Ústavem pro studium totalitních režimů. Čtveřici vedení tzv. Centra tvoří knihopisníci odejití z tohoto Ústavu. Jeden má podle obchodního rejstříku bydliště v Košicích a druhý v Kremnici. O Vodrážkově hujerismu možná ani nevěděli. Dva jsou z Prahy. Tito ochotníci však řízení amatérského spolku loni v červenci zabalili. Podle rejstříku má Centrum člena jednoho - asi Miroslava Vodrážku. Ten je sice placen Ústavem pro studium totalitních režimů, avšak přes rok se trápí doma. Sdělilo to vedení Ústavu. A přidalo, že pan Vodrážka „…nejedná ani jménem ÚSTR, ani z nařízení svého zaměstnavatele; o jeho jednání jsem se dozvěděl až z Vašeho dopisu (a nyní z médií). Archiválie, které – jak uvádíte – proti Vám pan Vodrážka využil, nepocházejí z ÚSTR, neboť ten žádnými nedisponuje.“

Od Vodrážkova elaborátu se písemně distancovali i lidé včetně skupiny Extempore. Tu měl Karel Srp udávat, ačkoliv ji dvakrát prosadil přes inspektory kultury na prkna Lucerny… Hudebníci naopak jeho činnost ocenili, přes Vodrážkovy telefonáty. Výjimkou je aktivita pana Hutky, jehož dvacetiletá moudra spláchne žaloba.

Bohužel, občan Sobotka je nazrálý vypovídat pod přísahou. Nenajde-li podklady, Jazzová sekce je ráda půjčí: Zatykače, rozkazy k nasazení odposlechů a kontrolu pošty, ministerské zápisy jak koho vyhodit z práce, příkazy superozsudků kolik kdo si má odesedět v případě, že soudce Vladimír Stibořík vynese nízké tresty, sugestivní jsou plánky StB bydlišť na sledování a kolik aut má být nasazeno včetně jmen a oblečení tajných, hlášení generálů policie svému nejvyššímu nebo zprávy ze zahraničí od agenta Hlas-Vídeň. Třeba nebudou ani chybět seznamy státunebezpečných osob pro případ akce Norbert.

Bude-li pan Sobotka na sjezdu své strany otvírat obálku, může být od policie. Jak prosté.

Karel Srp, předseda Jazzové sekce, 20. února 2017