Jenže konstábl Barnaby ani bez zlotřilého nacisty Briana nesmaže britské zločiny v jinobarevném světě.

Jan Masaryk svého času hlásil z Londýna: „V době Lidic jsem byl v USA a už jsem s naší propagandou nevěděl jak dál, protože jsem vyčerpal všechny možnosti. Pak přišly Lidice, a pro mne začal nový život. Československo se zase vrátilo na mapu a nadále jsme to už měli snadné.“

Je strašné přiznat, že Lidice přišly jako na zavolanou.

Masaryk ale taky řekl Angličankám, když nad osudem Lidic plakaly: „Ale nemyslete si, v Indii byste takových Lidic našli…“

Bílý svět fandil Búrům proti Angličanům, ale Křováci mu byli šuma fuk, pouhé figurky do střelnice.

A cožpak Indiáni – 13. kmen izraelský – neměli boží jiskru? Zaplatili vyhubením za svobodu všemožných protestantů, hnaných za oceán zase jinou církví.

Británie, Francie, Holandsko, Belgie, Itálie, Německo i USA na barevných podlidech založily svá bohatství. Obsazování filmových rolí černoušky to nespraví, ani v Hollywoodu, kde se zoufale snaží párovat bílého s černým a naopak, dnes pokud možno přihřáté.

Chaloupka strýčka Toma v obludné karikatuře 21. století!

Tuhle motanici kdysi rozpletl třídní pohled. Ale Marx už léta stojí na hanbě.

Velký Třídní Učitel vyřešil třídní boj šalamounsky: pán i kmán budou nosit stejné cvičky, ovšem jen v sokolovně. Doma se každý přezuje dle své třídy, chtěl jsem říci kapsy.

Z národů ač jsme různých, píseň přátelství ať zpívá kdo je mlád, a tu píseň nedáme si nikým brát. Rudé vlajky však na stožárech dlouho nevydržely. Záhy vyletěly nové, ale s pobledlými hvězdami a s pruhy jako pyžamo po mrtvém.

Teď jde výhradně o jeden říšský trh, jednu Merkelovou, jeden názor, jeden televizní program, jednu módu, jednu burku, jeden turban, jeden talis (ten nikoli!), jeden newspeak…

Ve vlastenectví už jsme dávno za Nepálem, soudruhu majore! Pal nepal!

Národní hrdost? Fuj! Takové ošklivé slovo. Čouhá z něj nacismus.

Poručík Dub dával zavírat vojáky, až zčernali. V Británii možná zčerná i královna. A snad se dočkáme i žlutého Ježíška. A radu Vacátka si zahraje Hotentot.

Pozor však, aby unionisti nenarazili. Některá náboženství jsou vůči asimilaci neboli pohlcení krajně citlivá. Rozhodně se o ni neprosí a snahy napodobit je jsou jim trapné. Zažil jsem lísaly, kteří byli ochotni se namístě obřezat, jen aby demonstrovali svoji příchylnost. Ale ke komu? Bozi o odpadlíky ani připadlíky nestojí! „Synagoga není něco, k čemu se může člověk přikrást.“ To prosím napsal Franz Kafka.

A Mohamed vydal povely sakra řízné.

V Zemanově Vynálezu zkázy se celý svět ještě spojil proti zločinnému hraběti, dnes se scukl pod hraběcí fangle.

Platí ideologie vedoucího berana ženoucího ovečky do masokombinátu. Jehněčí je přece nejzdravější a dámské časopisy přinesou chutné a ještě chutnější recepty!

Budeme žít jeden život přes kopírák. I mobil bude jednotný, ale pružný trh dodá fajnšmekrům „individuální“ návleky. Individuum je přece nadávka!

Unipolární svět však vyžaduje ještě konečný fenomén: jednotné pohlaví!

Dost na tom, že zeměkoule má dva póly – Arktidu a Antarktidu.

Když už neporučíme větru dešti, poručíme pohlaví.

Čeští samci se však zatím vzpouzejí.

Přehřátá pražská kavárna hledá viníky.

Vzala si na mušku i Ondřeje Sekoru.

Nejenže si dovolil hanobit amerického brouka Bramborouka! V podtitulu své paličské knihy ho vlastnoručně charakterizoval: „O mandelince bramborové, která chce loupit z našich talířů.“

Nejenže psal o traktoru, který se splašil a zprvu odmítal rozorávat meze, ale nakonec orba dopadla dobře, vlastně, co to říkám, špatně!

Hlavně však zplodil mravence se zavrženíhodnou sexuální orientací.

Ferda neúnavně dolejzá za Beruškou, místo aby se teplil se samečkem nějakého exotického moskyta.

Pro pořad Zázraky přírody režiséři hledají tučňáky-gaye. Kdybychom se tak mohli před Bruselem blýsknout aspoň Homobroukem Pytlíkem!

A co my Češi? Jsme z obliga?

Bekaní „uprchlíci“ pokazili volby všem stranám. Chtě nechtě se jich před urnami zřeknou, aby je za urnami přijaly do široce otevřené západoslovanské náruče.

Proč ta předposranost? Češi přece neměli kde hrabat. Slováci sice tvrdí, že jsme různými Slovnafty, Slovakofarmami a Novými huťami a baňami nepozorovaně kolonizovali jejich vlast, leč už jen seznam politiků před převratem svědčí o opaku.

V pražské hospodě, kterou radši nebudu jmenovat, není ostatně jediná, vložili do mušlí nepromokavou karikatura bývalého viceministra s instruktážním návodem: „Chčijeme na Babiše!“

Hostinský zřejmě konečně musí platit daně.

Hle – český národní charakter jako na dlani.

Když se Franz Josef nedal korunovat za českého krále, vytiskli prý „vlastenci“ jeho původní slib na toaletní papír. Nikdy a nikde jsem onen papír neviděl, nejspíš jde o zbožnou lež. Ale i kdyby onen hajzlpapír existoval, jen by dosvědčil typický rys smějících se bestií: veřejně se klanět a nadávat v komůrce osamění.

Když později císař pán svým národům zavelel v řad nastoupit, Češi se zvedli jako jeden muž a jedna ovce a vrhli se na Rusa, aby ho do švestek utloukli čepicemi.

Neutloukli, v onom neblahém roce se švestky neurodily, ale marocký sultán byl prý už tenkrát moc hodnej člověk.

Musíme doufat, že bude hodný i na své věrné Čechy. Copak na Pražáky, ti hned každému rozumějí, ale na Čechy, co si po všech těch hrdých albionech, přeslazených marianách, kosmonohých skopčácích, krvavých psech titech a roztahovačných rusácích zamilují i ty pohanský psy, hlavně když si budou smět vypít svoje plzeňsko-jihoafricko-japonské pivo.

A že jim pánbůh ten mohamedánskej benzín nevomaže vo hubu.