Jsem přesvědčen, že většina obyvatel se v nyní platném znění státní hymnu nikdy neučila a ani učit nemohla. Proč k tomuto závěru dospívám?

Na internetu se dočteme, že slova písně „Kde domov můj“ napsal Josef Kajetán Tyl v roce 1934 pro divadelní hru „Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka“ s tím, že se objevují i ve hře z roku 1849 „Lesní panna, aneb cesta do Ameriky“. Dále se tvrdí, že 13. 12. 1918 byla schválena první sloka písně „Kde domov můj“ jako první část státní hymny. Tvrzení o tom, že se jednalo o státní hymnu, však není pravdivé.

Ve Sbírce zákonů a nařízení Republiky československé státní hymna nebyla nikdy uvedena. Stalo se pouze to, že ministerstvo obrany vydalo dne 13. 12. 1918 výnos o tom, že píseň „Kde domov můj“, její první sloka, se má hrát při slavnostních příležitostech. Později ministerstvo školství zakázalo změnu textu. V roce 1919 nařídilo ministerstvo vnitra, že při hymně se musí stát. Z těchto tvrzení však nelze dovodit, že by Česká republika měla státní hymnu, naopak. V praxi se jednalo pouze o slova písně, která byla neoficiálně považována za národní a ne za státní hymnu.

Neexistence stání hymny byla v minulosti těžce nesena. To se projevilo i při odůvodňování Zprávy výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 559) o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením (tisk 632), které provedl ve čtvrtek 15. října 1936 zpravodaj výboru, legionář, poslanec za Československou stranu národně socialistickou a pozdější předseda Nejvyššího soudu profesor Ferdinand Richter. Ten uvedl: „Slavná sněmovno! … Při projednávání vládního návrhu bylo předmětem úvah také užívání státní hymny jakožto dalšího symbolu státní svrchovanosti, jejího užívání důstojného a vhodného - resp. i otázka a problém, aby tohoto státního symbolu nebylo užíváno někdy snad zbytečně anebo nevhodně. Vzhledem k tomu však, že instituce státní hymny samé není dosud zákonem upravena a že nebylo po ruce ani dostatek legislativního materiálu, omezil se ústavně-právní výbor na resoluci, která je připojena. K osnově zákona a kterou rovněž doporučuje slavné posl. sněmovně k přijetí.

Tato resoluce zní: