Máme konstatovat „poslední zhasne“? Nebo ještě existuje naděje na resuscitaci? Najde se někdo, kdo zavelí „Jdeme dál!“, a pokud ano, najde posluchače?

Mezi příznivci pravice se sotva najde někdo, kdo by si tyto a podobné otázky nekladl. Rozhodně bude hodně záležet na vývoji příštích dnů a měsíců. Kdo se spoléhal na jasnou a uvěřitelnou reakci vedení po katastrofální porážce ve volbách, byl zklamán. Podstatnější reflexe bohužel nenastala. Jakoby volby byly jenom nějakým dalším v řadě nedorozumění, nepochopení dobře míněných snah kompetentního vedení. Proto se členové spoléhají na lednový kongres. Teprve tam totiž delegáti definitivně rozhodnou, jakou mají představu o obsahu její politiky, zda jsou schopni dát ODS nové vedení, důvěryhodnost a novou dynamiku.

Volby a měsíce, které jim předcházely, ukázaly na změny, kterými společnost prochází. Proběhla zvláštní radikalizace její podstatné části, která jakoby chtěla říct: „Pokud naši ekonomickou situaci a naši frustraci z nekompetentního vládnutí nejste schopni řešit vy, profesionální politici najatí na to v minulých volbách, ať to dělá kdokoliv jiný. Neklademe si přitom velké podmínky, týkající se jeho minulosti, a vlastně ani přítomnosti.“ Bohuslav Sobotka má tak nyní možnost uskutečnit plán Jiřího Paroubka a postavit vládu s marťany. Tvrdě tak zaplatí za drsné kroky, které ČSSD podnikla k předčasnému ukončení předcházející vládní periody.

Volání po nových spasitelích provází trvale naši historii. To ale neznamená, že většina lidí nechce žít ve stabilní západní demokratické společnosti, ve které hrají důležitou roli politické strany a nikoliv ad hoc vytvořená protestní hnutí. To vývoj brzo ukáže.

Pokud má ještě ODS nějakou šanci, nesmí se nechat strhnout touto vlnou. Nesmí si nechat vnutit doktrínu odcizené revoluce. Nesmí rezignovat na svou dosavadní historii, na demokratický polistopadový vývoj, na období, kdy byla lídrem ekonomické a společenské transformace. Nesmí připustit relativizaci tradičního uspořádání světa. Měla by se jednoznačně přihlásit ke své minulosti, ke svému zakladateli a k základním ideovým principům. Měla by využít své otřesené, ale stále věrné členské základny a pokusit se jí dát víru v budoucnost.

ODS nicméně čekají dlouhé roky v opozici. Přesně to je období, které má využít k vnitřní obrodě a konsolidaci. Pravděpodobně to musí být období mravenčí práce a je otázka, zda jsou toho ještě členové a příznivci ODS v zájmu své strany schopni. Jsem přesvědčen, že kdyby svou energii obrátili z vnitřních bojů a hašteření na pravici k práci na jejím posilování a sjednocování, udělali by krok správným směrem.

Je těžké představit si pravici v Čechách bez ODS. Bylo by velkou chybou, kdyby nebyla významnou součástí demokratické politiky.