Martin Konvička: Slovinsko padlo, Německo kapituluje. Co dál?

Pár týdnů poté, co kolony útočníků beze zbraní prorazily řecko-makedonskou hranici, prošly bez odporu Srbskem, byly přibržděny maďarským plotem a navalily se do Chorvatska, ohlásilo kolaps Slovinsko. Níže odkazuji na video ze středy 22. října - vše muži, ukáznění, kráčející svěžím krokem, občas skandující bojové Alláhagbar.Obrizanci útoku vypovídá, že během čtvrtka ohlásilo kolaps - či eufemicky řečeno, přestalo bránit vstupu do země - Rakousko. Snad ani Angela nemůže věřit tomu o nešťastnících, kteří před čímsi prchají - ti by opravdu vypadali jinak.

Pro ty, komu se nespustí video, přikládám ze Slovinska ještě pár fotografií. Zdroj, z něhož jsem je převzal, hovoří o průchodu 5000 takových miláčků denně.

A celá země v obdivu šla za tou šelmou, klekali před drakem

Řečeno to už bylo nesčetněkrát. Evropské státy a armády a policejní sbory, připravené na high-tech bombardování kdesi v zámoří, ale naprosto nepřipravené na čelní střety mužů proti mužům, a už vůbec nepřipravené (a to zejména morálně) na čelní střety s neozbrojeným, o to však odhodlanějším, protivníkem, vyklidily pole. Oficírům se vlastně nelze divit. Proč něčemu bránit, když těm lidem beztak po krátké fešácké detenci civilní úřady věnují azyly, nebo povolení k pobytu, nebo klidně i zákazy pobytu, které však nikdo nebude kontrolovat a hlídat, protože v těch masách dávno nic hlídat nelze a protože evropské zákony, naivní, sentimentálně humanistické a šité na míru naprosto jiným dobám a situacím, beztak nic jiného, než vpuštění těch mas mezi evropskou civilní populaci, neumožňují. A proč se vlastně snažit, když i bez nové příchozích máte v západoevropských městech miliony islámských věřících, což nutně znamená statisíce potenciálních radikálů, desítky tisíc přesvědčených radikálů, tisíce aktivních členů islámistických buněk, stovky šílenců schopných čehokoli. Nezapomeňme, že Charlie Hebdo zvládly vystřílet jednotky magorů - a francouzské bezpečnostní složky kolabovaly.

Divím se politikům. Jako by zapomněli, že jediným legitimním důvodem existence státu je ochrana životů, bezpečí a svobod obyvatel, včetně práva na zažitý způsob života. Parafrázuji Thomase Hobbese, anglického myslitele 17. století, a myslím to tak smrtelně vážně, jako to myslel on. Cokoli nad to - třeba směrnice o křivosti banánů, nebo monitoring křečka (http://www.novinky.cz/domaci/357532-monitoring-krecka-zadny-zert-ale-zakazka-rsd-za-dva-miliony.html) nemusí nebo může být, pokud stát plní svůj základní účel. Pokud ho státy neplní, jsou pro své obyvatele zbytečné a všechny státní aktivity (honosné budovy Parlamentů, dotace na pěstování řepky, monitoring křečka...) degenerují na okrádání jedněch lidí ve prospěch jiných lidí. A teď si představte, že jste slovinský venkovan a kolem baráku vám procházejí kolony řvoucí Alláhagbar nebo že bydlíte v Nicklelsdorfu, rakouském městečku nedaleko maďarských hranic, a před barák se vám nastěhuje toto: http://www.dw.com/en/the-day-nickelsdorf-was-overwhelmed/a-18714394. Můžete se se svým státem nadále identifikovat? Můžete ještě někdy volit ty, kdo to dopustili? Jedná se o kolaps současného způsobu vládnutí, nechal se kdesi slyšet Petr Robejšek, exilový politolog ze staré školy a rozumný chlap.

Internet je plný spekulací, co je za tím, kdo to řídí, v čí prospěch se to děje. Amerika oslabující Evropu, Rusko oslabující Ameriku, Angela nenávidějící Německo, Bilderberg plánující genocidu Evropanů, neomarxisti na amfetaminech ... jistě vás napadne spousta dalších hypotéz. Za nejchytřejší evropský antiislámský web pokládám Gates of Vienna, který to vše vidí mnohem střízlivěji (odkaz: http://gatesofvienna.net/2015/10/erdogan-turkey-and-the-refugee-racket/#more-37639). Islámská invazní vlna není ničím novým, ale do letošního léta mířil hlavní směr přes Saharu a Středozemní moře do Itálie, v dosud rekordním roce 2011 ("arabské jaro", pamatujete?) tamtudy prošlo 60 000 dárečků - a všichni si mysleli, jaká to není síla. (Letos se očekává pětadvacektát více - 1 500 000). Merkelové, Bruselu, "vládcům Evropy" to bylo jedno. Zčásti fakt žijí ve sluníčkových iluzích (jedná se o trhlé osmašedesátníky, nezapomeňme), zčásti nenávidí své země a spoluobčany, zčásti fungovala mentalita "po nás potopa". Letos se situace změnila v tom, že brány otevřelo Turecko, které dosud aspoň trochu hlídalo své východní hranice, a různé cizozemce drželo v táborech. Naprosto přestalo hlídat egejské pobřeží, odkud vede pohodlná cesta na řecké ostrovy. Článek spekuluje, že důvodem byly vyhrůžky Islámského státu Turecku, jakož i jeho vychloubání, že má v kolonách migrantů své lidi. Erdogan, sám islámista snící o chálifátu pod tureckým vedením, si mohl vybrat - nechá ty největší magory dělat brajgl u sebe doma, nebo jim pomůže do Evropy, počká, až tam rozpoutají Peklo, a pak - s největší konvenční armádou na kontinentě a technokratickým úřednictvem - nabídne rozbitému kontinentu "sice taky islám, ale o trochu civilizovanější". Že nejde o divokou spekulaci ukázala kapitulační jednání Angely M. s Erdoganem z 18. října. Za to, že Turecko možná a o trochu přivře proud s uprchlíky, prosadí Německo přijetí Turecka do EU (http://echo24.cz/a/wpgXW/vy-pomuzete-s-uprchliky-my-s-eu-nabidla-merkelova-turkum). Tím ovšem bude dokonáno, nic nebude stát v cestě euro-anatolskému chálifátu.

Turecko těchto dní. Fotografie ilustruje, že "uprchlíci" mašírují na Evropu zcela otevřeně, po hlavních cestách, bez sebemenšího omezování ze strany Erdoganovy jinak neúprosné policie. (http://gatesofvienna.net/2015/10/erdogan-turkey-and-the-refugee-racket/#more-37639)

Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít

Na celé invazi je nejpodivnější, že se ty masy stále chovají relativně ukázněně. Opakovaně se přesvědčili, že Evropané po nich střílet nebudou, že cokoli si zamanou vzít (majetek, dům, ženu, dítě), vzít si mohou - a ještě dostanou přidáno. Přesto se drží zpátky. Potyčky v detenčních lágrech, občasné znásilnění atd. se samozřejmě dějí, média je tutlají, ale opravdu se jich neděje zas tak mnoho (internetový "samizdat" by nic netutlal), uvážíme-li, že mluvíme o pohybu statisíců mladých kluků. Když už se něco stane, jsou to rozmíšky mezi samotnými migranty, i sexuální incidenty se dějí převážně v lágrech. Vysvětlení je nasnadě. Mají mezi sebou svá kápa a ti vědí, že předčasný brajgl by mohl Evropany přece jen probudit a ohrozil by cíl operace - dostat maximum lidí do samého centra Evropy, tedy do Německa, jakož i do strategicky důležité Anglie a bohatých severských zemí.

Proč právě Německo? Dávky a choromyslná kancléřka jsou jen část vysvětlení. Německo leží v centru, je ekonomickým tahounem Kontinentu, má mnohamilionovou převážně tureckou islámskou menšinu, rozvinutou infrastrukturu mešit (včetně některých extrémně radikálních) a madrás - a zatím se tam, na rozdíl třeba od Francie, nestal žádný významný teroristický útok. Architekti operace mohou správně soudit, že pořádný ohňostroj rozpoutaný právě v Německu dostane Evropu na kolena ekonomicky i morálně. Zajímavé je i sousedství s dosud relativně nezasaženými postkomunistickými zeměmi, kterým se invazní vlna snaží dost úzkostlivě vyhýbat. Nejspíš fakt oceňují polský patriotismus, islámofoba na pražském hradě, slovenské Ne a Orbánův plot. Vrhnout se do našich zemí z jihu, to by mohlo vyvolat odpor podobný tomu maďarskému, ale nahrnout se sem z Německa, s kapesným z tučných podpor a čerstvě nabytými doklady o povolení k pobytu? Takto bych na jejich místě uvažoval.

(K tomu bych dodal, že právě proto je řecká, makedonská, srbská, chorvatská, slovinská a v podstatě i česká nevyřčená taktika - pomozme jim do toho Německa projít, když tam tak chtějí - kontraproduktivní až sebevražedná. Oni se totiž vrátí - odpočatí, zásobení a pořádně naštváni na ty malé země, kde mají málo mešit a nebyli na ně dostatečně milí).

A vypukne vůbec ohňostroj? Inu, máločím si lze být tak jist. Islámští fanatici - reprezentováni všemi těmi Muslimskými bratrstvy, Islámskými státy, atd. - sní o dobytí Evropy 1400 let, a nikdy nebyli tak blízko cíli. Pozvolná evoluční islamizace se může zamlouvat zlenivělým saudským či katarským šejchům, nebo možná konvertitům typu Petra Pelikána, ale ty statisíce kluků nejsou líní šejchové. Jejich kápa je mohou držet v klidu, ale neudrží je v klidu dlouho. Klidně i uznám, že jich spousta žádné násilí nechce, klidně i většina, ale pokud chce násilí jen 5 procent z nich, je to 75 000 teroristů - k nimž se určitě přidají další, z islámských čtvrtí evropských měst. Takže klíčovou otázkou je, kdy a jak Peklo vypukne.

S plnou vážností si dovoluji předpovědět, že Peklo vypukne v období Vánočních svátků 2015.

Varianta 1 - koordinovaný útok:
Magoři typu Islámského státu si nemohou přát větší ponížení "falešného křesťanského Boha", než masívní sérii teroristických útoků v době, kdy západní státy a instituce fungují na půl plynu a "nevěřící" se oddávají tu konzumnímu obžerství, tu "modloslužebnictví", tedy křesťanským obřadům. Morální dopad, narušení logistiky, zlomení vůle k oporu a nakonec i nahlodání křesťanské víry by byly ohromující; Evropan by ztratil zbytky svého optimismu a stal by se ideálním konverzním materiálem, nebo poníženým nevolníkem, případně mrtvolou. Pravděpodobné cíle: Velké chrámy při Půlnoční mši, Svatopeterské náměstí, hojně navštívené sekulární události typu Vánočních trhů, Štěpánských koncertů či Novoročních veselic, domovy a životy prominentních odpůrců islámu.

Varianta 2 - neřízená lavina násilí
I kdyby žádný fanatický spolek nic neplánoval, v invazní vlně nebyli žádní úkolovaní agenti, atd. atp., budou Vánoce dobou, kdy to vypukne. Nezapomeňme - pár tisíc fanatiků tam je se statistickou jistotou. Uvidí okolo sebe opulenci západního obžerství, uvidí naše "drzé" lpění na tradicích (které je, nezapomeňme, uráží), pobyt v lágrech a ubytovnách znepříjemní opravdové mrazy, nejkratší dny v roce rovněž přidají svoje. Do toho pravidelné euroislámské rituály - francouzské a belgické pálení aut, britské a švédské bitky s policií. Útoky by probíhaly jinak, šlo by o těžko předvídatelné akce jednotlivců a ad hoc partiček, některé by zpackali, jiné ovšem ne. Pravděpodobné cíle: Přestupní stanice metra, nádraží, nákupní centra a obchodní domy.

Kéž bych jen šířil paniku a hluboce se mýlil a žádná varianta se nenaplnila. Spíše se však naplní jejich kombinace.

Kdo máš uši k slyšení, slyš

Podobně, jako Konvička a BPI, varují prakticky všichni tuzemští politologové (např. Kuras, Robejšek), analytici (např. Koller, Petránek), oficíři (např. Lidinský, Šedivý), kteří si ještě uchovali nějaký kredit. Přesto se ze strany evropských vlád nic neděje. Jako by nikdo z těch v součtu stovek ministrů, tisíců oficírů, statisíců státních úředníků a desítek hlav států nedokázal jednat, jako by to vzdali úplně všichni. Robejškova krize současného stylu vládnutí to uchopila výstižně. Nemusí přitom jít o krizi demokracie jako takové - byť je pravdou, že když demokracie naposled vedly vítěznou válku, měly oproti dnešku výhody uniformovaného protivníka, jasných front, obecně pomalejší komunikace, mořských překážek, nedemoralizovaného obyvatelstva a též toho, že do války vstoupily až v době, kdy se síla nacistického Blitzkriegu otupila na ne-demokraciích. Spíš jde o krizi předimenzovaných pojistek a brzd, které se během posledních dekád v Evropě vyvinuly a jejichž nepsaným cílem je, aby žádná z vlivových byrokraticko-podnikatelských skupin nezískala příliš mnoho výhod na úkor skupin jiných. Média, kmotři, soudy, elitářský a dávno neříditelný nevládní sektor a všudypřítomný strach, co na to řekne EU - toto jsou faktory, kvůli kterým se evropské vlády chovají jako vystrašení školáčci. EU je společenstvím padlých států, komentoval do výstižně přítel Jirka Barták, statečný a chytrý chlap.

Think-tank, v němž pracuje několikrát citovaný Petr Robejšek, připravil poměrně soudný přehled kroků, které by Česká republika měla podniknout, aby minimalizovala důsledky migrační krize. Viz odkaz níže. Jsou fajn, ale nemohou stačit. Vycházejí totiž z paradigmatu "hodných běženců, zlých pašeráků" (OK, jenže hlavním pašerákem je osobně turecký premiér, takže "Boj s pašeráky" by implikoval vyhlášení války Turecku) a doufají v "integraci", což je v případě odhodlaného islámisty nemožnost.  Předpokládají, že státní orgány fungují a "běženci" je aspoň rámcově respektují - a nevylučují karamboly typu "osamělých vlků". Situace však je jiná - nějaká nikomu neznámá část "běženců" přece neprchá, ale nastupuje na džihádistickou frontu; nemíní se spokojit s plichtou, ale s vítězstvím; a státy mají chránit životy a svobody občanů, nikoli minimalizovat škody.

http://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava/user-data/06B091AE/file/109603-2080%20TZ%20MIGRACE%20JAKO%20RIZIKO%20A%20PRILEZITOST.pdf

Kroky, které je třeba podniknout, jsou přitom krystalicky jasné - a zodpovědná vláda je podniknout může a musí. Důsledky nekonání totiž budou nedozírné - přičemž eventuální pád nečinné vlády bude ve všeobecné anarchii tím nejmenším.

1. Mobilizace všeho, co je schopno se bránit
Prakticky nemáme armádu, většina mužů pod 45 let neprodělala branný výcvik. Naštěstí nás nečeká high-tech útok, který vyžaduje dlouhou průpravu, ale spíš nepředvídatelné lokalizované násilnosti, proti nimž jsou nejlepším antidotem občanské milice. Je čas shromáždit všechny, kdo jsou schopni a ochotni se bránit - krom profesionálních vojáků i předlistopadové záložáky, civilní zálohy, sportovní střelce, lovce - a učinit je jádry na místním principu organizovaných dobrovolnických jednotek. Bezodkladně zahájit jejich výcvik, protože je lepší mizerný výcvik, než žádný. Přesně takto postupoval Churchill v době hrozící invaze do Británie, z takto vzniklých jednotek postavil jednou již ztracenou armádu. V delším časovém horizontu budovat miliční armádu švýcarského typu, jakož i funkční systém civilní obrany.

2. Společná obrana hranic Visegrádského prostoru
Náročnost ochrany hranic klesá s rostoucí plochou bráněného území. Současně je zřejmé, vzhledem k situaci v západní Evropě, že nemůže stačit bránit hranici jižní - ta s Německem představuje do budoucna srovnatelné riziko. Potřebná je těsná součinnost s Maďarskem, Polskem a Slovenskem, "společný plot" (a společná pohraniční stráž), s naprosto otevřeným vyhlášením, že narušení této hranice bude považováno za akt války (v případě neuniformovaného narušitele pak za akt terorismu, dle litery Ženevských konvencí).

3. Ochrana cílů teroristických útoků
Zkušenosti zemí jako Indie (kde je islámský terorismus mnohem častější, než ve stále dost klidné Evropě) ukazují, že samopalníci na místech, jako jsou stanice metra, minimalizují riziko - a kde není k dispozici samopalník, může stát aspoň uniformovaný chlap s holí. Teror je zbraní zbabělců, viditelné odhodlání k obraně často zmůže víc, než náročné bezpečnostní operace.

4. Znemožnění azylu podezřelým osobám
Právo na azyl či ochranu musí automaticky ztratit každý, kdo se proviní úmyslným přestupkem či trestným činem, kdo zfalšuje doklady, zalže o své identitě a podobně. Tyto případy široce publikovat pro odstrašující efekt.

5. Zákaz propagace a veřejného vyznávání islámu
Lze provést gradualisticky (stíháním za veřejné zahalování, modlitby na veřejnosti, zákazem provádění halal porážek a dovozu či prodeje halalproduktů), nebo deklarativně. Ve druhém případě být připraven na odvetu, dozírat nejen na činovníky mešit a známé radikální agitátory, ale i ambasády islámských zemí, katedry orientalistiky a podobné expozitury. Potírání islámských projevů islámisty odradí, protože bez veřejných projevů nelze islám šířit, a stagnující islám nenese vyznavačům světské požitky.

6. Detence a repatriace
Rozšířit kapacitu, ale zejména zpřísnit ostrahu, detenčních zařízení. Jasně deklarovat, že detence ilegálů je časově neomezená - respektive potrvá tak dlouho, dokud se dotyčný nerozhodne pro repatriaci. Dbát na humánnost podmínek v těchto zařízeních (např. společné ubytování rodin; kuchyně, úklid a klidně i osobní asistenci mohou zajišťovat tzv. sluníčkáři, budou-li o to stát), ale vyloučit veškeré ústupky islámské praxi (tedy např. žádná páteční kázání, žádné halal maso). Zájemcům o repatriaci vycházet maximálně vstříc, včetně finančního "daru" do začátku.

7. Podpora exmuslimů, mobilizace loajálních expertů
Souběžně s represí vůči invadujícím masám přislíbit a zajistit maximální možnou ochranu a podporu každému, kdo se islámu veřejně zřekne, a prokáže toto zřeknutí prací proti němu (včetně služby v ozbrojených silách). Vyzvat ke spolupráci v tuzemsku žijící křesťany, sekularisty, ateisty atd. původem z blízkovýchodních zemí, zejména ty se znalostí jazyka a reálií. Zajistit maximální ochranu těchto lidí, využít jejich schopností v tajných službách, armádě, diplomacii a podobně. Nahradit jimi "islámofilní" produkty multikulturního školství.

8. Neutralizace kolaborantských centrál
S okamžitou platností přestat financovat uskupení, popírající totalitní povahu islámu, hlásající teze o "prospěšnosti" současné migrační vlny, atd. Odmítnout nebo tvrdě danit financování takových uskupení ze zahraničí. Aktivistům umírajícím hladem nabídnout práci v kuchyních a prádelnách detenčních zařízení (a platit je slušně).

9. Osvěta a kulturní fronta
S okamžitou platností zrušit "protixenofobní" a "vítací" indoktrinaci ve školách a místo toho tam, kde je to vhodné, zařadit vskutku objektivní výuku o historii, povaze a nebezpečnosti islámu. Využít k tomu zkušenosti loajálních expertů - viz bod 7. Uvolnit prostředky pro podporu umělecké a vědecké tvorby, zobrazující islám v pravém světle, případně ho karikující, odhalující jeho neslučitelnost s demokratickým humanismem. Znemožnit financování "vědy a kultury" ze strany islámských států a nadací.

10.  Uvolnění financí
Následování bodů 8 a 9 ušetří státní kase nemalé prostředky. Další bude lze získat osekáním neproduktivních programů všeho druhu, včetně výše citovaného monitoringu křečka. Legrace totiž skončila, dobře už bylo.