Pane premiére.

Obracím se na Vás nejen jako předseda sdružení Blok proti islámu a jeden z představitelů iniciativy Islám v České republice nechceme (IvČRN), ale i jako Váš vrstevník, člověk zhruba tak populární jako jste Vy mocný, jako otec rodiny na otce rodiny, jako chlap na chlapa.

Dne  23. června 2015 v odpoledních hodinách, jsem před Petičním výborem Poslanecké sněmovny hovořil jako zástupce 145 505 občanů, kteří se připojili k „Petici proti imigračním kvótám“. Ve své řeči jsem opakovaně chválil pozici Vaší vlády v otázce „bruselských kvót“. Děkoval jsem vládě, že odmítá navrhované přerozdělování takzvaných uprchlíků – jimž někteří z dobrých důvodů říkají „kolonisté“, čehož si jistě jste vědom – a že v tomto postupuje v souhře se zeměmi Visegrádské čtyřky a dalšími státy tzv. nové EU. Ujistil jsem vládu, že pokud na ni bude kdokoli ve věci přijímání oněch kolonistů vyvíjet nepřípadný tlak, může se opřít o podporu minimálně oněch 145 000 petentů, možná však až milionů dalších zatím nepodepsaných občanů.

Současně jsem však zdůrazňoval, že tato podpora vládě je podmíněna Vaší důvěryhodností. Zmínil jsem několik incidentů, které dávají důvod o upřímnosti Vašeho stanoviska pochybovat (hlasování poslanců koaličních stran v Evropském parlamentu, průběh debat o imigraci na půdě Poslanecké sněmovny během uplynulého týdne) a vyzval jsem politickou třídu, aby se jasně vymezila vůči kolonistům islámské víry (důvody Vám zde vypisovat nebudu, jste vzdělaný a informovaný muž) a aby v debatě o uprchlících nazývala věci pravými jmény.

Zástupci vládních stran reagovali tvrzením, že se naše iniciativa „vlamuje do otevřených dveří“, anžto vládní politikou zůstává odmítání kvót. Současně však na jednání zaznělo, a to z úst přítomných ministerských náměstků, že „pokud budou kvóty na unijní úrovni odsouhlaseny, těžko s tím něco nadělat“ (nepřímá citace) a že v případě odporu sk unijním rozhodnutím „hrozí redukce kohezních fondů“ (přímá citace).

Jednání ještě probíhalo, když se v médiích objevily Vaše výroky, že republika je ochotna přijmout „minimálně stovky migrantů ze Středomoří i z uprchlických táborů mimo Evropu“ (např. Český rozhlas, 24. června  2015 v 18:57). Podstatné má být, že si ČR ony uprchlíky sama vybere, nebudou nám přiděleni. Takto prý chce vláda čelit tlaku na přijetí kvót, které údajně dál „tvrdě odmítá“. Toto má být Váš postoj pro čtvrteční a páteční summit v Bruselu.

Opravdu rád bych věřil, že ono „sama vybere“ se chce řídit bezpečnostními ohledy a tisíciletou zkušenosti ze střetů evropské civilizace s militantním islámem – že máte na mysli přijímání uprchlíků křesťanských, případně ateistických či sekulárních, ohrožených islámským radikalismem. Možná to neříkáte otevřeně kvůli nám všem diktované „politické korektnosti“. Bohužel si tím nejsem jist, nic ve Vašich dosavadních prohlášeních (na rozdíl od prohlášení prezidenta republiky) to nenaznačuje. Proto Vám naznačím, co se stane, pokud se uvedenými kritérii řídit nebudete.

Zpočátku se nemusí stát nic – přijatých migrantů bude málo, možná budou převažovat ženy a děti. Postupně se situace začne zhoršovat, jak se někteří z nich napojí na radikální islámské skupiny, jiné radikalizuje trauma z pobytu v novém prostředí a zase jiné militantní propaganda evropských mešit. Objeví se anticivilizační jevy známé z islámských komunit v západní Evropě, počínaje znevolněním žen a konče ostentativním vymezováním proti domácí kultuře, kterou muslimové pokládají za méněcennou. Skrze předpisy o slučování rodin sem kolonisté dostanou své rodiny, tím se dále izolují od domácího prostředí. Jednou vyřčené „ano“ již nepůjde vzít zpět, zesílí tlaky na přijímání dalších stovek a tisíců, více imigrantů bude znamenat více neintegrovaných enkláv, násilných projevů, animozit mezi imigranty a domácím obyvatelstvem. Republika se ocitne na vývojové spirále, vedoucí k pouličnímu násilí a no-go zónám, jak je známe ze zemí západní Evropy, a nakonec k rozklížení společnosti a latentní občanské válce, jak to známe ze zemí jako Libanon či Pákistán. Netroufám si odhadnout časový horizont těchto událostí, může jít o dekády nebo generace, ale troufám si tvrdit, že rozhodující chvíle je nyní – za Vaší vlády. Nezávidím Vám to – jste muž, jehož kroky mohou zachránit, nebo naopak zničit, tuto zemi.

Vím ale zcela jistě, že Váš postoj je občany, kteří současné situaci velice dobře rozumí, bedlivě sledován. Pokud má Vaše „vybereme si sami“ pouze zamaskovat ústupky silám tlačícím na přijetí kvót, veřejnost to zjistí – a neodpustí Vám to.

V takovém případě amen s námi oběma, pane premiére. Stal byste se extrémně neoblíbeným mužem, a to zejména u voličů Vaší vlastní strany: u lidí práce, starších občanů, dělníků a nižšího úřednictva. Ze západní Evropy víme, že právě tyto skupiny jsou společenským rozkladem, souvisejícím s islámskou imigrací, postiženy jako první. Voliči by se od Vás odklonili, Vaše strana by se propadla do politické nicoty. Já bych se naopak stal mužem ještě populárnějším, sotva konstituovaný Blok proti islámu by se musel přeměnit v politickou stranu a mně samotnému by nezbylo, než přijmout novou výzvu a vstoupit na politické kolbiště. Vaši voliči by se stali mými voliči.  Nejsem z toho nijak nadšen. Jsem totiž jeden ze vzácných šťastlivců, kteří vášnivě milují svou práci – bádání na téma ekologické entomologie, přednášení, přípravu a vedení studentských exkursí, kamarádské vztahy s kolegy a studenty. O to vše bych vstupem do politiky přišel. Pravděpodobně by to ale ještě víc bolelo Vás – podobně zajímavá práce, jako je ta moje, by Vás po volebním debaklu nikde nečekala.

Naše životní osudy jsou v tuto chvíli spjaty. Odmítněte rázně islámskou imigraci, limitujte „výběr“ přijímaných na křesťany, ateisty a podobně, následujte viditelné přání svých spoluobčanů. Pak zůstanete politikem a já u akademické kariéry. Zkuste deklarovaným „výběrem“ pouze zamaskovat otevření země islámské imigraci. Pak se s netajenou hořkostí rozloučím se svými milovanými motýly a brouky.

Přeji Vám při Vašem rozhodování šťastnou ruku.
Váš,

Doc. Mgr. Martin Konvička, Ph.D.

předseda Bloku proti islámu