K jeho příběhu jsem se dostal náhodou a s každou novou informací jsem chápal noviny, časopisy, nástěnky plné inzerátů PŮJČÍME VÁM, HNED A ZADARMO, protože lichva je pro náš stát a jeho občany (často žijící, či podnikající v zahraničí), legálním  způsobem výdělku, za který se stát nejen nestydí, ale ještě ji legalizuje.

Začátek tématu však udělal článek s názvem, od kterého byste jej nečekali a to LEE LOUDA a JAROMÍR PYTLÍK. Článek BYL VYDÁN 17.5.2016.

8.7.2016 pak navázal článek KAM S PENĚZI PŘI NULOVÉM ZÚROČENÍ

A krátce na to následoval návod JAK SE STÁT INSOLVENČNÍM MILIONÁŘEM, ANEB LEGÁLNÍ LICHVA. Tento vyvolal smršť v podobě více než 1.500 přečtení za jediný den a i zájem o téma a příběh samotný.

I proto 11.8.2016 vyplulo na povrch pokračování tohoto NEKONEČNÉHO PŘÍBĚHU. Jmenuje se INSOLVENČNÍ SPRÁVCE, DOBŘE ŽIVENÝ STÁTNÍ ZAMĚSTNANEC. A právě ten popisuje hlavní důvody, proč lichva, insolvence a celé soukolí, je v tuzemsku tak oblíbené. Nabízí totiž spoustu, ale opravdu SPOUSTU PENĚZ, často za nic.

V návaznosti, ale již pod jinou střechou navázal 5.9.2016 článek další – VÍTE, K ČEMU JE DATABÁZE DLUŽNÍKŮ? K NIČEMU!

O tři dny později smršť pokračuje INKVIZICE KONČÍ, INSTUPUJE INSOLVENCE.

A 28.9.2016 pak navazuje INSOLVENČNÍ SMRŠŤ DOBRÝCH ČINŮ

Jak to vypadá, blíží se vše k dobrému konci

Ovšem zdání klame.

I přesto, že 4.10.2016 zaplatil syn dlužníka na účet insolvenčního správce celou částku, neměl pan insolvenční správce do dne napsání tohoto článku, tedy zhruba do poloviny prosince, čas ani zájem, oznámit soudu, že peníze jsou již zaplaceny a předpokládám, že ani samotní věřitelé se o penězích na splacení svých dluhů nevědí.

Coby, pan správce může mít o to krásnější Vánoce, vždyť si je zaslouží, nebo snad ne?

Stát se snaží, co může, aby lichvu zařadil do správního rámce, jak potvrzují například následující články:

• Z osobních bankrotů je „průmysl“. Pobočky správců se množí kvůli zisku

• Polovina insolvencí nepřinese věřitelům ani korunu, ukázala analýza

Zvláště druhý článek, v souvislosti s popisovaným příběhem ukazuje, že na vině „nesplacených dluhů“ nemusí být jejich nesplacení dlužníkem. Je totiž jen dobře možné, že si insolvenční správce udělal Vánoce i jindy, než v prosinci a to mu přeci nemůže nikdo zazlívat.